V jedné galerii,
na cípu košile Města,
nejsou obrazy zavřené do rámů,
jejich svoboda spočívá v tom,
že mohou opustit svoje území
a přecházet hranice skrz nelítostné vyprahlé pouště zdí,
bez jediného nánosu barvy,
nejednou se stalo, že v blouznění barevné dehydratace
zapomněly cíl svojí cesty a nechaly se rozsápat obludami z omítky
nebo se jimi staly samy.
i takové podoby má svoboda.
Je možné, že uvidíte, jak se panenka Marie
prochází v surrealistické krajině
kosmických objektů a prapodivných tvarů.
Vypadá opravdu avantgardně.
Po jedné světici z barokního obrazu zůstala jenom svatozář,
začala totiž chodit na surrealistické seance
za sousední obraz
a stala se v nich velmi angažovanou,
zjistila, že byla odjakživa skrytou surrealistkou,
svatozář nakonec pojala jako zajímavý módní doplněk
a dala si ji kolem krku.
„Až uvidíte padat draperie a jablka ze stropu,
nepropadejte panice, je to jen z imprese“
Upozorňuje nevhodně umístěný nápis na stěně.
Přeskakují přes něj modří koně,
tak snad možná proto- aby je někdo nevyplašil.
Nejsmutnější na tom je,
že ona galerie má nohy
a velmi ráda si tropí z návštěvníku žerty,
hraje s nimi na schovku a na honěnou.
Nebo je pronásleduje až domů.
Z komína občas vykoukne tvor z Boschova Pekla
a vyplázne posměšně jazyk.
Nikdy jsem nebyla uvnitř, ale ty hry mě baví,
ostatně obrazy nejsou vždy ochotné se ukázat,
když přijde nějaký návštěvník, škádlí ho a schovávají se za rámy.
Potom si myslí,
že jde o druh nějakého nového, nevídaného post-moderního směru.
V obzvláště zlomyslné náladě,
přepadnou ho divoké draperie,starobylé vázy a tropické plody,
padající ze stropu,
se vší pravděpodobností si nepovšimnul upozornění na stěně,
nemůžeme mu to ale zazlívat, byl tak nevhodně umístněný-
a ještě k tomu dobře schovaný v džungly secesních ornamentů
- a navíc o vázách a tropických plodech tam nic nestálo
„Velice interaktivní“ pomyslí si, když se dává na útěk.
Komentáře