Minulou sobotu jsem měl poprvé možnost vyzkoušet si horské létání, jak se říká, na vlastní kůži. Horské létání je v letectví výjimečná záležitost. Člověk musí mít speciální kvalifikaci, letadlo musí být adekvátně vybaveno a počasí musí vyhovovat danému letu. Právě v sobotu se všechny tyto faktory sešly a já jsem měl to štěstí, že jsem byl u toho s fotoaparátem.
Pilot, Paul, je vojenský letec, který běžně létá v Mali pro speciální jednotky a do hor si létá se svým malým letadlem, aby si pročistil hlavu. V Pyrenejích se narodil a zná je jako své boty, každou horu a údolí umí pojmenovat.
Startujeme z malého letiště mezi městy Tarbes a Pau na úpatí Pyrenejí. Po deseti minutách letu se z mlhavé vrstvy před námi pomalu vynořují velkolepé horské štíty. Ve výšce 3 000 stop se dostáváme nad inverzi, která nám už týden působí mlhovou pokrývku nad jižní Francií. Paul mi předává řízení, ať si malé letadlo taky vyzkouším. Nefouká žádný vítr, vzduchová masa je zcela laminární a manévrování letadla je velmi příjemné. Pomalu se začínáme proplétávat údolím, létáme těsně u horské stěny. Pro mě je to velká změna, obvykle létám s větším letadlem vysoko a rychle, teď však letím blízko vrcholků stromů a mám pocit, že se jich dotknu.
Po dvaceti minutách už jsme se ocitli uprostřed hor a přišla první zastávka. Jako runway nám posloužil zaoblený zasněžený kopec. Paul třikrát kopec obletí a jde na přistání. Dosedli jsme na 20° příkrý kopec. Letadlo doklouže po lyžích až na vrchol, kde se zastaví. Vycházíme ven, já se nestačím divit neskutečnému výhledu, který se nám tu nabízí. Paul jako správný Francouz mezitím už vytáhl baguette, sýr a šunku a staví vodu na kávu.
Po naší první zastávce startujeme za dalším cílem. Paul pozvolna přidává plyn, až se letadlo nakonec dá do pohybu a rozjede se směrem ke srázu. Nejprve poskakuje po sněhu, pak začne klouzat a nakonec se řítí dolů ze svahu takovou rychlostí, až začne působit vztlak, který letadlo se odtrhne od země.
Míříme na další kopec, prolétáme nad průsmykem Tourmalet, kterým každý rok projíždí Tour de France, letíme dál a dál.
Na další vrchol dosedneme hladce, ale po pár metrech se začíná letadlo bořit do sněhu. Vystupujeme ven na mráz a začínáme letadlo tlačit ven ze sněhu a snažíme se jej otočit směrem z kopce dolů pro start. Máme na spěch, protože se k nám valí mrak, a bojíme se, abychom tu nahoře neuvízli. Naštěstí k nám přiběhne kolemjdoucí horolezec a pomáhá nám s tlačením letadla. Naskakujeme do letadla, za pár okamžiků jsme znovu ve vzduchu a kopec za námi pohlcují mraky.
Po dvou hodinách intenzivního létání jsme dosedli na travnatou plochu letiště uprostřed nížiny a já už se těším, až budu moci znovu prožít tento nezapomenutelný let díky fotkám a videu.
+420 728 918 360
Komentáře