Jižní polokoule komety

Další tajuplná situace

Od souseda jsem se dozvěděl
O úkladném činu hvězdy
Co se utrhla ze řetězu
A v náhodných intervalech snáší se k zemi
A krade slepice z kurníků
 
Osobně nechovám žádného kura
(Pouze chobotnici v jezírku)
Činy této zlé hvězdy mne však dopalovaly
Neboť co si má tato co uzurpovat cizí slepice
– sama je slepice
Nadto chovám ke svému sousedovi zvláštní sympatie
Jelikož je chirurg
A vždycky když šlápnu na vosu
Je schopen mi ji vyoperovat z chodidla
 
A tak jsem se rozhodl
Že na zlodějku nalíčím past
 
Když přes naši zahrádkovou obec přelétala noc
Číhal jsem už zasunutý za stěnu kurníku
S důmyslným okem nastraženým
Kolem nejplodnější ze slepic
Chvěl jsem se nedočkavostí
Že splatím svůj dluh sousedu chirurgovi
A lov hvězdy bral jsem zároveň jako výzvu.
 
Po chvíli noc pukla
A vypadla z ní malá kometa
Jejíž ohon – plandající řetěz
Zanechával za sebou uvadající čáru
Zamířila si to rovnou ke kurníku za nímž jsem číhal
Vlétla dovnitř a já za ní
 
Když jsem rozhrnul závoj rozvířeného peří a kvokání
Neuvěřil jsem na moment svým očím
Slepice rasily kometu zobáky a křídly
A to už z ofenzívy za výhružného chvění laloků startovali kohouti
A mocnými klovanci kypřili hvězdě plameny
 
Zhrozil jsem se…
Chtěl jsem hvězdu polapit
Ale živou
Teď když se ukázala ve své nuznosti
Jak z hladu krade zahrádkářům slepice z kurníku
Bezradná bez svého vesmíru
Bylo mi jí líto
"Ubohá!" Řekl jsem a utekl pryč
 
Jistě, nechat opeřence
Aby hvězdu zavraždili
Bylo nemyslitelné
Zamířil jsem proto k jezírku
Kde už čekala má chobotnice
V rychlosti jsem ji vyložil situaci
A už jsme pelášili ke kurníku
 
Hvězda kupodivu dosud svítila
Ač jen její jižní polokoule
Slepice ji prošívaly jehlami zobáků
Že vypadala jako klubko žhavé vlny
Chobotnice rozmáchla svá chapadla
A za krky vytáhla všecko co peří mělo
Do vzduchu
 
A v tu ránu
Jako na potvoru
Objevil se ve dveřích kurníku můj soused
S baterkou v jedné ruce
A s nejlepší slepicí chycenou ve mnou nastraženém oku v druhé
Zmrzačená vyhasínající hvězda frnkla ven
Aniž by vzbudila sebemenší pozornost
"Tak takhle je to tedy!" Zaburácel soused
"To vy jste ten zloděj
Vy a vaše chobotnice-hvězda"
Zmohl jsem se akorát na:
"Není to tak jak to vypadá"
Ale nikdo mi nevěřil
 
Čas se ploužil
A já byl okolnostmi dohnán ke stěhování
Což se neobešlo bez komplikací
Neboť mi můj soused chirurg
Od jisté chvíle odmítal vyjímat včely z chodidel
A tak jsem na své chobotnici odjel do čerta
Kam mě nasměrovali sousedé
 
A ptáte se jak skončila utržená hvězda?
Cestou jsem ji zahlédl štěkat přivázanou za Velkým vozem
Který mne předjížděl
 
 
 

Vojtěch Vacek

+420 739 306 733 /

vojtavacek@email.cz

Profil

Komentáře