Zvonek zadrnčel a Laura se vydala otevřít
Když se vrátila do pokoje
stálo vedle ní cosi co se vymykalo všemu co jsem do té doby znal
Figura tvarem připomínající lidskou bytost
ale jako by postrádala rysy a gesta podle nichž
jeden druhého poznáváme a podle nichž si vůči sobě vytváříme sympatie či nevraživost
Entita navíc jaksi postrádala barvu
Ani černá ani bílá ani žádná jiná
Laura na mě upřela zrak a sklopila hlavu
„To je Postava,“ oznámila. „Bude tu s námi nějaký čas bydlet.“
„Aha...non...ahA“ Nevěděl jsem co na to říct
Z nepolapitelné přítomnosti Postavy se mi dělalo mdlo
Omluvil jsem se a vytratil se z domu
Procházel jsem prázdnou noční čtvrtí
až jsem narazil na vytrčené logo pivovaru nad hlasy šumící výlohou
Zaplul jsem dovnitř a přisedl ke stolu známých
Vylíčil jsem jim své potíže s podivuhodným hostem
Během mého vyprávění ubylo piva ze sudu
a já stále nepopsal tu strašnou zkušenost tak jak ke mě přišla
„A víte... víte co je na té Paňáce, nebo jak se jmenuje, nejhorší?“
Odpovědělo mi smutné ticho
„Člověk si vlastně neuvědomuje kde vězí, stojí přímo před vámi ale vlastně i tak trochu vedle vás, za a vlastně i nad a pod vámi. Když přišla, neudělalo se mi zle z její znepokojivé amorfní podstaty, ani barvy, ale z toho, že vlastně ani nepřišla. Prostě se vyskytla. Zazvonila na zvonek a aniž by se cokoliv viditelně změnilo, nic už nemělo ten známý tvar domova jako doposud.“
Známí u stolu si vyměnili rozpačité pohledy
„Víš, Vojto, my si myslíme, žes tam s tím neměl Lauru nechávat samotnou.“
A vida, Laura.
„Ale ona to zná, copak to sama nepřivedla?“
„My půjdem s tebou.“ Ujistili mě
Vyrazili jsme a celá cesta byla tichá a beztvará jako čtvrť jíž vedla
Před domem mi známí řekli:
„Musíme počítat se vším, my se schováme támhle za auto a ty běž zazvonit.“ Poté zmizeli
Sáhl jsem na zvonek, ozvalo se řinčení.
Laura otevřela dveře a beze slova mě vpustila dál
Najednou jsem stál vedle ní v obývacím pokoji
naproti na gauči seděla Postava
Nepřítomně ulpívala v prostoru jako by na mě hleděla ze všech stran
„To je Vojtěch,“ řekla Laura. „Bude tu s námi nějaký čas bydlet.“
A tehdy jsem pochopil
že to já jsem ten cizopasný tvar který pokřivuje celý dům a všechny kolem
že já jsem Postava
a v prostor se obracím
+420 739 306 733
Komentáře