Po půlhodinovém běhu Ada cítila, jak se pod jejími žebry všechny svaly pomalu spolčují proti ní. Tělo se jí zkroutilo, pokusila se běžet s prsty zaraženými na bolavém místě. Pohled na ní musel v člověku vzbuzovat lítost a nepochopení, proč se dobrovolně tak trápí.
Chtěla běžet dál, nohy chtěly, plíce taky… Bolest jí však donutila zastavit a ujistit splašené svaly v panické křeči, že je vše v pořádku, že se nic neděje.
„Kolik dneska?“ Zaslechla hlas ze shora. O vyhřáté zábradlí balkónu se opíral Dan se svou druhou ranní cigaretou a už dopitým kafem. Kdysi spolu spali. Ne víckrát, jen jednou. Bylo jim oběma šestnáct, opili se na Silvestra a skončili spolu s flaškou bohemky u Dana v posteli. Seděli naproti sobě a bylo to poprvé, co si po celých deseti letech neměli co říct. Takže kamarádství mezi klukem a holkou nakonec fakt neexistuje? Ale existuje… A to i po tomhle? Jo, a proč by ne? Adu by nikdy nenapadlo, že sexem se dá stvrdit přátelství.
„Zatím pět, nevím, jestli budu pokračovat,“ řekla Ada a najednou zalapala po dechu. Byla ještě moc uřícená na to, aby tak dlouhou větu zvládla bez problémů.
„Už na to kašli a poď nahoru na cigáro,“ řekl Dan s úsměvem pyšného otce a kouř mu mezitím vycházel z mluvících úst. Díky tomu z té výšky vypadal jako nějaká mýtická bytost. Měl na sobě tričko s logem neznámé kapely a až moc vzdušné červené trenky. Ada přemýšlela, jestli Danovi vůbec dochází, že kdyby udělala dva kroky dopředu, měla dokonalý výhled na jejich obsah.
„Teď? Na cigáro? Abych si to všechno pokazila?“ smála se Ada a roztáhla ruce, aby ukázala na své propocené tričko. Jeho návrh jí připadal milý, ale absurdní. Olízla si suché rty a hned se jí vybavila noc s ním. Vzpomněla si na jeho zpocenou tvář a na to, jak líbala jeho slaná ústa. Vůbec jí to nevadilo, naopak.
„Ty to vidíš takhle…“ odpověděl klidně a potáhnul si.
„A jak to jako vidíš ty?“ zeptala se Ada, ačkoli už tak nějak tušila, kam tím míří. Přešlapovala ze strany na stranu, aby našla úhel, u kterého jí při pohledu na Dana nebude do očí pražit ranní slunce.
„No já to jako vidím tak, že sis teď dala do těla právě naopak proto, aby sis mohla zapálit bez výčitek,“ odpověděl a narovnal si záda.
„Taky přístup,“ přiznala Ada a zamyslela se. Pak znovu zvedla hlavu. Dan čekal na odpověď. „Ale kam tě takový přístup dostane, hm?“ zeptala se.
„Mě do hrobu. A tebe sem nahoru,“ odpověděl a zahasil cigaretu. Otočil se a vešel do bytu, aby Adě otevřel. Líbilo se jí, že ji má tak přečtenou. Že ji vůbec někdo má tak přečtenou.
Vyšla nahoru, tam si zapálili. Pak poprosila Dana, jestli se u něj nemůže osprchovat. Osprchovala se, znovu si zapálili. Pak šla domů. Nespali spolu, jsou to přece přátelé.
Katarína Brányiková
Komentáře