Mé jméno je Katarína Brányiková, studuji hispanistiku na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, je mi 22 let, akivně sportuji a mám radši psy než kočky.
Děda s pochroumanou minulostí - nečekaná zpověď jednoho upřímného odpoledne.
Próza / 24. 04. 2015 / 11.24
idylický život jedné důchodkyně, která nikam nespěchá
Próza / 13. 09. 2015 / 18.18
zas jedna taková kavárenská s nádechem estrogenu
Próza / 17. 10. 2015 / 15.38
tři měsíce sebereflexe, ztráty iluzí a vlastně docela zajímavých chvil
Próza / 06. 01. 2016 / 18.27
když po dvou dekádách poprvé zabloudíte do pracující třídy
Próza / 16. 03. 2016 / 19.27
Jedna z těch hlubších myšlenek na nemocniční posteli
Próza / 10. 04. 2016 / 14.38
aneb jak se putování druhým semestrem může zkomplikovat
Próza / 13. 06. 2016 / 17.02
O chlapech, feminismu, náboženství, pivní pěně a jiných kulturních střetnutích.…
Próza / 29. 08. 2016 / 15.28
Rady a zkušenosti pro všechny ty, které by si s nimi chtěly něco začít
Próza / 18. 04. 2017 / 15.46
Hodně poznámek, málo Amsterdamu a ještě míň trávy...
Próza / 04. 04. 2018 / 09.32