Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
ten moment, kdy člověk zapálí svíčku
Próza / 21.10.2015 / 16:01
A backpacker's story of bewilderment
Próza / 26.03.2020 / 21:02
holčičí verše, unisex básnička
Poesie / 20.04.2015 / 15:05
Overál
Umění / 29.05.2016 / 17:11
výběr z hroznů pro soutěž Hořovice Václava Hraběte 2016
Poesie / 03.08.2016 / 16:42
a kdo jím vlastně opravdu je?
Próza / 13.05.2015 / 17:09
soubor vektorových ilustrací
Umění / 18.05.2015 / 12:07
aneb jak se putování druhým semestrem může zkomplikovat
Próza / 13.06.2016 / 17:02
aneb buďme optimisti
Publicistika / 16.05.2016 / 18:25
Jak jsem vyrazil na týden s foťákem do Paříže
Video / 20.03.2016 / 18:19
Komentáře