Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
Tak hodně a tak málo
Poesie / 04.03.2018 / 16:17
na lince Jeruzalém-Libeň
Fotka / 28.04.2015 / 12:45
3x 45 minut s živým modelem - foceno gramofonem
Umění / 17.05.2015 / 11:59
Anarchistický systém zákony fauny a flory odprostěn
Poesie / 11.04.2016 / 18:14
Jedna z povídek z připravované audioknihy
Próza / 05.07.2017 / 19:17
Ilustrace ke stejnojmenné sbírce básní Věry Hrdinové
Umění / 23.04.2015 / 19:03
Panika po zvolení nového prezidenta USA
Publicistika / 13.11.2016 / 17:02
O slečně Agátě a její zahrádce, o škůdcích a nepozornosti.
Próza / 02.10.2016 / 22:48
Komentáře