Nerozumím mužské lásce,
ze smíchu pláč, z pláče smích.
Zatímco mám city v sázce,
on se škrábe na koulích.
Nedokáže přečíst slova,
co jsou skryta mezi řádky.
Tudíž opakuji znova:
Kéž by ta noc šla vzít zpátky.
Katarína Brányiková
...když ztratíte tolik, že už nemáte co ztratit.
Poesie / 08.05.2015 / 12:00
Deník jednoho z nás, část prvá
Próza / 18.09.2015 / 18:18
Legenda o živé galerii
Poesie / 12.03.2016 / 18:39
Amsterdam - Groningen - Rotterdam / Březen 2017
Video / 12.10.2017 / 13:03
Povídka o polopřítomných duších
Próza / 11.11.2017 / 23:20
(neustále se opakuje, avšak... ne nadlouho)
Próza / 30.04.2015 / 16:07
Jedna z povídek z připravované audioknihy
Próza / 05.07.2017 / 19:16
Komentáře