Petr Marek z Midi Lidi

Pokud byste měli zmínit jen jednu věc, kterou Petr Marek dokonale a bravurně ovládá, je to umění improvizace. Ta je těžištěm veškeré jeho tvorby. Petr Marek je přesně takový, jaký byste čekali, že bude umělecky založený člověk. Bohém.

Kromě působení v kapele Midi lidi, kde skládá texty, hudbu, zpívá a tancuje, je také divadelním tvůrcem, filmovým režisérem, scénáristou a učitelem na FAMU. Mimo svoje vlastní Dekadentní divadlo Beruška a Rádio IVO autorsky spolupracuje s divadlem VOSTO5.

Nedokážu si moc představit, že takový člověk má jediný celý den volný. Ale prý ano. Udělat si v životě na něco čas považuje za jednu z podstatných schopností. Pokud máte rádi zázvorový čaj a Mira Žbirku, je šance, že máte s tímto mužem dost společného.

Pouštíte si Vaši hudbu?
Ano, zrovna nedávno se mi stalo, že jsem si pustil celou desku. Ty písně se mi prostě libí. Ale to je také přece důvod, proč to člověk dělá – chce, aby na světě byly písničky, které by si sám rád poslechl. 

Jaké kapely Vás inspirují?
Jé, to by toho bylo strašně moc. Ale těžištěm nejoblíbenějšího je postpunk, začátek 80.let, kdy nevěděli, jak zařadit elektroniku do kytar. New Order, Cabaret Voltaire, Cure, pak taky Underworld, Krafwerk. Kdysi nám přezdívali „český Kraftwerk“  a mysleli to i hanlivě.

Jsou Midi lidi už mainstream?
Já si myslím, že naše hudba je čistý pop. Ale v Čechách se popem myslí špatnej pop - Vždy tam musí znít kytara, jakože je to u táboraku, trošku. Nesmí tam byt rušící element ve zpěvu. Zvukomalebný text, který v podstatě neříká nic, ale říká to o celém světě obecně nebo o lásce obecně. Ale to je blbost. Což v zahraniční takhle nefunguje. Tam prostě i Rihanna má originální hudební nápady s „rušivými“ elementy. Koketerie s moderními i avantgardními trendy, ale aby to nebylo „zas tak moc“.  Ale i v tomhle typu českého mainsteamu se samozřejmě něco zajímavého najde. Od Chinaski se mi líbí asi pět písniček. Třeba Kryštof má vlastně hezké melodie, ale když někdo zpívá „na dně tvých koberců“, tak tomu úplně nerozumím. Nerozumím jejich poetickému klíči. Tuto hudbu bych si doma asi nepustil.

A co třeba Tata Boys?
Tata Boys už vlastně skoro mainstream jsou. „Establishment“. Bez pejorativního významu.

A u vás existuje poetický klíč? 
Každý autor má svůj poetický klíč. Já mám rád, když se obyčejnými slovy z obyčejných situací utká jednoduché téma a to se zobecní v nějakém existenciálním pocitu - třeba někdo sedí jednoduše v pokoji a přemýšlí o tom, jak se cítí ten druhý, který je ve vedlejším pokoji trochu naštvaný. A hlavně se to musí říct jednoduše. Nemám rád „vlání záchvěvů“.

Kde vymýšlíte? 
Ve své  hlavě. A tam, kde je nějaký pohyb, buď ke mně vlny moře nebo kolem mně Krajina.

Proč pojmenováváte alba anglicky? 
Je to čistá legrace a taky je to výsměch sám sobě.

A českým kapelám zpívající anglicky? 
No to taky. Mně se líbí, když věci fungují oboustranně.

Proč na koncertech nezmiňujete jméno písničky, která bude následovat?
Nevím. Já jsem vždycky rád, když mezi písničkami stihnu říct větu, za kterou se můžu stydět. A která vyvolá rozpaky a nikdo, ani já, neví, co se tím myslí a jestli nejsem debil.

Je Váš tanec a další činnost na pódiu opravdu čistá improvizace?
No všechno to vzniká tak nějak samo. Ale postupně se některé prvky velmi utužují a stávají se už tradiční součástí šou. I některé promluvy. Ale nejradši jsem za ty, které vzniknou na místě a jsou co nejblbější. Kdysi v začátcích jsme mívali nacvičenou "poruchu počítačů". Byla to taková choreografie, kdy tři lidi synchronně a "bezradně" kontrolovali kabely. Problém byl, když se to pak stalo podruhé doopravdy.

Jak vzniklo Rád vařim?
Přesně tam, jak vás napadne. Ano, takhle banálně. U vaření.

Písničky Praděd a Na co nesmíš zapomenout jsou strašně podobný. Proč? Měli jste dvě verze a obě se vám líbily?
Nahrál jsem první  a poslal ji Prokopovi (člen kapely Midi lidi) a ten mi dva dny neodpovídal. Tak jsem se zalekl a nahrál ještě jednu. A Prokopovi se líbily obě.  Takže ve strachu před Prokopem vznikly dvě písničky se stejným podkladem. A pak se nám zalíbila ta blbost, že máme na desce za sebou dvě stejné písničky. Ale to jsem nikomu ještě neřekl.

Proč ve videoklipu k písničce Lux hraje Marek Vašut? Je to Váš kamarád?
Aby byl můj dvojník. Hlavně: není to legrace z Marka Vašuta. Nerad si dělám z lidí srandu. Z věcí ano. Ale z lidí ne.

Nemáme tedy přemýšlet nad smyslem, proč tam Marek Vašut je?
Moje první platonická láska mi říkala, že se jí líbím já a Marek Vašut.  A potom: byl to první člověk, na kterého jsem u moře narazil poté, co jsem napsal texty na desku.

Jak jste přišel na rejnoka na obal u posledního alba Give Masterpiece A Chance?
To jsme úplnou náhodou objevili na internetu a pak jsme si uvědomili, že by to mohl být docela pěkný obal. Pak jsme k tomu ještě udělali paruku, takové hlavové voodoo.

Proč se Vaše dřívější kapela jmenovala Krásný stěhovák Gerard & Sexuální nábytek?
Za to já nemohl. To náš zpěvák Gerard. Jmenovali jsme se Nábytek, protože tam bylo to „tech“ na konci. A jednou jsme přijeli do Ostravy a zjistili na plakátě, že Gerard nás přejmenoval.

A proč Muzikant Králíček? 
Chtěl jsem, aby to bylo co nejmíň cool, všichni kolem mě si dávali názvy, které zněly dobře. A já jsem chtěl, aby to znělo blbě.

Máte vůbec čas na něco ve svém životě?
Opravdu jsem neměl na nic čas. Ale pak jsem si ho začal cíleně dělat: Naučil jsem se odmítat nabídky, které se neodmítají, což je těžké. Zároveň, když rok a půl něco odmítáte, už vám ani nevolají. Takže jsem se naučil říkat ne a pak už to ani nepotřeboval. A pak jsem o tom napsal texty na desku a jejím nahráváním jsem si paradoxně zlikvidoval osm měsíců života.

Jak vypadá Váš byt? Máte tam pořádek?
V duši jsme bordelář. A dřív jsem býval extrémní pokojový bordelář. A naštěstí mívám i dívky bordelářky. Ale teď už je to i lepší, mívám třeba na zemi i úplně prázdno. Proti tomu co bylo, je to úplně procházka pohodou.

Pořád nosíte jedno tričko, tričko s nápisem New Order.  Máte jich víc, stejných?
Ano. Jsem  konzervativní.  Mně, když se něco zalíbí, kupuju si to pořád dokola. Takhle si chodím nakupovat pořád stejný džíny. Jen ukážu cedulku u pokladny a hotovo.

Takže nejste povrchní?
Jsem povrchní. Líbí se mi holky i často jen proto, že jsou hezké.

I když třeba nejsou vtipné?
Znám strašně moc vtipných holek. Až bych se z toho zbláznil. Například, trávit čas s kapelou Čoko Voko je naprosto frustrující.

Já to mám navíc tak, že žiju s holkama v humoru moudřejšíma než jsem já. Už se mi taky stalo, že jsem se do někoho velmi především eroticky zamiloval, ale pak se ukázalo, že mi u toho člověka chyběl humor. A bez toho to nešlo. A tak jsem zjistil, že humor je pro mě v lásce ještě na vyšším místě před erotikou.

Máte s Čoko Voko nějaký bizarní zážitek?
Nezažil jsem s nimi nic bizarního. Je mi s nimi jenom dobře.

Chodíte na výstavy?
Skoro vůbec. Jen když mě tam dostane nějaká holka.  Ale párkrát jsem byl i dobrovolně. Ale jen párkrát. Zároveň jsem se skoro vždycky zamiloval do výtvarnice. Myslím si, že je to doplnění si něčeho, co v duši nemám, skrz tu lásku. 

Myslíte si, že Vaše filmy jsou dobrý?
Já je mám rád.

Co Váš nový film, který budete natáčet?
Natáčet je zatím silné slovo. Píšu scénář.

Jaký je Váš názor na filmy od Zdeňka Trošky? Neuráží Vás trochu?
Ne, jsem s nimi úplně v pohodě. S Troškou problém nemám. Libí se