Černý puntík pro cyklisty za protrženou Blanku

„Jak jste to mohli takle blbě zorganizovat? To je hrůza!“ osopí se na mě cykloděda s obřími brýlemi.

„Já to neorganizoval, pouze pomáhám jako špuntař (člověk, který vrámci v cyklojízdy organizuje dopravu),“ odpovídám nevzrušen.

„Akorát si tu vymejšlíte blbosti jako pojízdný dýdžeje. Mě nezajímaj nějaký tyhleti, kdyby to radši jelo,“ souká cykloděda zpod vousu. Znovu, leč marně vysvětluji, že já cyklojízdu neorganizoval a že čekání má svůj pádný důvod – konvoj by se jinak potrhal a to by způsobilo ještě výraznější dopravním komplikace.

„Dorazilo prostě moc lidí, nedá se nic dělat, dodávam,“ Dědu ale mé vysvětlení neuspokojilo a zaplavil mě vlnou nesmyslných argumetů.

„Tak si zorganizujte vlastní cyklojízdu. Bezpochyby to zvládnete líp,“ začínám s jízlivostmi. To je jediná „učinná“ zbraň proti mrmlajícím důchodcům přesvědčených o tom, že díky čtení novinek.cz mají klíč k veškerému vědění. O to smutnější je skutečnost, že si většinou nevidí ani na špičku svého nosu (často doslova). To je ale téma pro jiný článek.

„Má pravdu, stojí to tu za vyližprdel,“ přidává se otrávený muž na horském kole.

„Můžete jít kdykoli domů, pánové. Toto není povinný prvomájový průvod,“ odpovídám rezignovaně.

„Ale já chci vidět Blanku, proto tu čekám jak idiot.“ uzavírá muž debatu. Slunce se pomaločku šourá za obzor, na druhé straně ulice organizuje nervózní Halka Třešňáková natáčení dalšího dílu Kancelář Blaník a za mými zády čeká asi 7000 cyklistů až můj spolužák Honza Koutný vydá povel a celá „šnůra“ se vydá vstříc „průserářce“ Blance.

Otrávení lidé mezi cyklisty, to byla jen přeháňka před bouřkou, která se po Velké jarní cyklojízdě Blankou přihnala nad pražskou cyklokomunitou. Cykloterorista, cyklonácek, cyklobuzna, cyklo – doplň urážku dle vlastního výběru... Těmito a podobnými výrazy hýřil český internet. Kde se stala chyba?

Nejlepší bude začít smyslem cyklojízd. Jak u nás, tak i ve světě jím není povolat do zbraně každého, kdo udrží v ruce řídítka a zablokovat na co nejdéle dopravu. Tyto manýry ponecháme zemědělcům a jejich traktorům. Sdružení Auto*mat, pořadatel cyklojízd, formuluje jejich význam takto: „Pražské cyklojízdy jsou oslavou svobodného pohybu po městě, festivalem, setkáním, příležitostí zažít pražské ulice na chvíli jinak. Kromě toho slouží jako podnět k širší diskuzi o cyklistice jako o moderním, efektivním a ohleduplném způsobu dopravy po městě.“ Jsou tedy zábavou, ale zároveň i manifestem. Usilují o lepší podmínky pro cyklisty, ale nesoustředí se jen na ně. Chtějí obecně přívětivější životní prostředí v Praze (tím nemyslím jen dýchatelnější vzduch), které prospěje nám všem. Městům nepřecpaným auty se žije líp. Dobře to vědí ve spoustě zemí na západ od nás – v rakouských, německých (kde jim k tomu dosti pomohlo spojenecké vybombardování), holandských nebo belgických městech se drandí na kole jedna radost. U nás se člověk motá mezi auty, náklaďáky a tramvajemi jako moucha mezi mucholapkami. Bohužel toto je další faktor, který nás přibližuje spíše k našim východním sousedům. Jistě, pokud se mezi auty necítíte, můžete jezdit po několika málo cyklostezkách, které jsou vcelku fajn. Jenže jakmile dopadne na matičku Prahu několik málo slunečních paprsků, je na nich vmžiku provoz podobný tomu na D1 a během jízdy občasnými úzkými a nepřehlednými místy si pomyslíte, že bezpečněji byste se cítili jako zahraniční reportér Charlie Hebdo v Sýrii. Můžeme říct, že cyklojízdy jsou něčím na způsob demonstrace, jenže narozdíl od těch klasických, zde nikdo neskanduje hesla urážející protistranu a nikdo nemává posměšnými transparenty. Cyklisté se prostě jen hromadně projedou. A lobují tím za ctihodné cíle.

Jenže tentokrát přišlo cyklistů moc. Průjezd Blankou se ukázal býti až příliš velkým lákadlem – každý pražan na něj teoreticky přispěl částkou 30 tisíc korun a kde kdo si jej za tyto peníze chtěl projet jako první. Několikatisícový počet účastníku zapříčinil bídné tempo jízdy, která působila jako zpomalené záběry z amatérské Tour de France a nechala řidiče na křižovatkách čekat kolem 45 minut. Nespokojenost s organizací byla znát na obou „stranách barikády“ a Auto*mat sklidil hodně kritiky. Říkal jsem si, že u cyklojízd asi platí známé úsloví, že méně je někdy více. To ale jen do té doby, než jsem zjistil, že v Budapešti se na cyklojízdy schází ještě větší počet lidí a nezdá se, že by je zbytek společnosti proklínal. Jenže, podle všeho, se zde na akci podílí mnohem více různých sdružení a to včetně politické strany Zelených. Tím pádem mají pořadatelé větší množství lidí, času a prostředků, které mohou do akce investovat. Co z toho plyne? - moje odpověd mrmlajícímu cyklodědovi a jeho spolukritikům – pokud chcete propracovanější cyklojízdy, budete muset občas neziskovému sdružení Auto*mat poslat pár korun či věnovat něco ze svého volného času. V opačném případě si potom nemůžete stěžovat.

Co dodat k výtkám motoristů? Neradi jim komplikujeme život, ovšem měli by si uvědomit, že cyklojízdy podporují alternativní dopravu po městech. Čím více cyklistů, koloběžkářů, longboardistů, velocipedistů nebo i třeba chůdařů, tím méně aut a tudíž i plynulejší provoz. Dvakrát do roka tedy tato akce provoz zkomplikuje, po zbytek roku mu ulevuje. Jednoduchá úvaha. Rozumím ovšem, že málokdo stráví rád kus svého odpoledne v koloně za volantem. Nerozumím ale, že mnozí jedinci se momentáně na internetových diskuzích snaží vytvořit paralelu cyklista - satan. Mám pocit, jako by se ze všech děr vynořili mototeroristi, motonáckové a motobuzny (inspiroval jsem se jejich vlastním slovníkem) a šijí do jezdců sedlající dvoukolé oře hlava nehlava. 

Tato sorta lidí snad nemá pochopení pro žádný jiný dopravní prostředek než auto a pravděpodobně netuší zhola nic o hlubším významu cyklojízd. V mých očích je vrcholem příspěvek plný čiré arogance pána, který jej umístil na facebook události a jehož macatý obličej připomínající špičku špekáčku se ani nevešel na políčko vyhrazené profilové fotografii. Dle jeho slov je dočasné blokování pražských komunikací cyklisty stejné, jako kdyby se přiznivci závodní střelby přesunuli z uzavřených prostor před základní školy či nadšenci do radioaktivních látek by své pokusy dělali na území KRNAPu. Pan vepřová hlava by udělal lépe, kdyby ve svém volném čase raději lobboval za zvětšení prostoru pro profilovou fotku. Když jsem otevřel článek čilichilli „25 důvodů, proč zakázat cyklojízdy“, doufal jsem, že si přečtu vtipné satirické shrnutí těchto debat. Bohužel jsem jen našel 25 důvodů, proč přestat číst jejich blog...

Abychom ale nekončili kritikou a tězkopádnými myšlenkami – to stěžejní již bylo řečeno a stejně, jen čas ukáže, jestli nás cyklojízdy opravdu dostanou ke kýženým výsledkům. Každopádně, i kdyby tyto akce neměly Praze pomoct, alespoň pro mě význam mají. Je to jeden moc příjemně strávený podvečer. Potkám se s přáteli, kteří sdílí mou cyklovášeň, rozšířím si obzory (kolo bambusové či na solární pohon?!) a projedu se po Praze bez toho, abych se v hloubi duše musel bát o život.