Výsledek českých parlamentních voleb zanechal v puse stejnou pachuť jako po snědení vajíčkového sendviče z automatu na hlavním nádraží – věděli jste, že to bude nechutná lepkavá katastrofa, ale realita je ještě horší. I když nevím, jestli to je úplně trefné přirovnání, páč jestli mám být upřímný, tak bych spíš bral raději tu tasemnici než abych se musel celý večer dívat na Aleše Brichtu, jak diriguje sbor fašistů při zpěvu naší národní hymny. Nebo pozorovat jak náš budoucí pan premiér sexuálně obtěžuje Marka Prchala v přímém přenosu. Marku, #metoo.
Je to průšvih, srovnatelný snad jenom s lednovými prezidentskými volbami, protože, buďme k sobě upřímní, stejně víme, že dopadnou stejně jako ty poslední. Demokracie prostě nefunguje. Demokracie je totiž takový hezký koncept, co funguje jen na papíře, stejně jako třeba sex ve sprše - vypadá to hezky, zní to hezky, ale stejně z toho bude jeden z nás dvou zklamaný a velice pravděpodobně oba. Zas na demokracii je hezké, že se při ní nedá uklouznout. Teda, asi dá, jinak teda nechápu, jak jsme z liberální demokratické země sklouzli k banánové republice. Uhnali jsme si takovou populistickou kapavku, abych tak řekl. Dobrá tedy, tady nejsme v Reflexu, sexuálních metafor bylo dost a čas nás tlačí. Zatímco píšu tyhle řádky, stahují se venku mračna. Velká silná, japonská mračna, tsunami prázdných keců. Jak to zpíval Bob Dylan „Přijde průtrž mračen, která dopadne na nás.“
Ale jak z toho ven? V době sociálních sítí se přirozenou reakcí na výsledek jakýchkoliv voleb stalo volání po emigraci. Je to takový nový tělesný pud, stejně jako třeba, že během mistrovství světa všichni polepí své auto vlajkou (kterou jsme mimochodem ukradli od Slováků, stejně třeba jako našeho budoucího premiéra). Nebo jakože si chcete ustřelit hlavu, kdykoliv se v rádiu ozve Adele. Samozřejmě, nikdo z těch poserů to nemyslí vážně. Většina z nich dojela nejdál na Černý Most, na což si asi můžou začít zvykat, vzhledem k tomu, že do Vánoc nám zavřou státní hranice. Očekávám masové demonstrace všech žen ve věku mezi 14 až 55, které tak přijdou o možnost navštívit drážďanský Primark.
Ale jako chápu, že lidem ta emigrace zní hezky. Kdekterý idiot, co si na Twitteru ve 180 znacích vylévá srdíčko, zatímco u toho usrkává flatwhite, píše slam poetry, fotí se s volebním průkazem a na úvodní fotce má Václava Havla (o němž ví jen, že je novým maskotem časopisu Respekt), si myslí, že odjede prvním vlakem do Paříže a rázem se změní v druhého Milana Kunderu. Takhle bohužel, ale smýšlí skoro polovina mých spolužáků na Právnické fakultě, což občas způsobuje, že si před nimi začínám broukat Pumped Up Kicks, dokud s pláčem neodejdou.
Což mě teda přivádí k hlavní otázce - kam emigrovat? Většina mladých Čechů sice vlivem perfektně zanedbaného školství a stádu přeučených ruštinářek umí horko těžko anglicky, ale Británie bohužel již nepřichází v úvahu, jelikož se loni rozhodla rozejít s Evropskou unii stylem kluka, co holce po pěti letech vztahu řekne, že jí vlastně neměl nikdy rád. Přes smsku. Načež mu dojdou peníze a umře hlady. Brity teda můžeme vyloučit, stejně je tam zima a prší, takže to můžu rovnou zůstat v Liberci. Co nám teda zbývá – Francii vylučuji rovnou, odmítám se znovu učit jazyk ve kterém se z půlmetrového slova čte jen první a poslední písmeno, nehledě na to, že nejsem basic bitch, co sní o obědech pod Eiffelovkou. Žižkovská věž mi se svým normalizačním kouzlem stačí. Poslední možností by bylo asi Německo, bohužel, po sedmi letech studia němčiny umím už jenom „Neunundneunzig Luftballons, auf ihrem Weg zum Horizont.“
Možná bude stejně asi nejlepší zůstat doma v Czechii. Co na tom, že vystoupíme z Unie, že se zavřou hranice, že bude znárodněná Česká televize místo Woodyho Allen pouštět celou noc nekonečnou smyčku Troškových komedií včetně té nejnovější Slunce, seno a uprchlíci. Třeba mě někdo udá, že doma nemám jedinou desku od kapely Kryštof a nakonec mě vyhodí z fakulty a pošlou do pohraničí dělat učitele češtiny, přestože doteď nevím co je to věta vedlejší a čárky píšu tak kde klesnu hlasem, páč arbeit macht frei a před imperialisty vlast ubráníme. Stejně mě práva nebavila. Možná to bude lepší, možná taky ne. A záleží vůbec na tom všem? Udělali jsme, co jsme mohli a stejně to dopadlo, jak to dopadlo. Celý týden jsem vstával v pět ráno a rozdával letáky na podporu demokratických stran a krom toho, že mi devět lidí plivlo pod nohy a tři postarší spoluobčané mě laskavě požádali, abych si s tím vytřel prdel, se vůbec nic nezměnilo. Kamarádi, apeluji na Vás, abyste zůstali v Čechách a pokusili se to tady udělat lepší. A když už nic jiného, tak budete mít vždy možnost někoho udat a zajistíte si tak novou Škodu 120, měsíční příděl másla a osobní výlet do největšího nevytěženého dolu s lithiem na světě.
Asi jak to zpíval jeden z největších umělců všech dob, jedinečný John Lennon: Jsem mrož, jsem vejce.“ Že Vám to nedává smysl? Nebojte se, mě taky ne. Ale v časech, kdy může dělat premiéra trestně stíhaný eštébák nedává smysl už vůbec nic. Držte se, tahle jízda teprve začíná.
Komentáře