Z mátového keře se odlomil lístek
Uzmut větrem se začal potloukat po centru města
A pod vývěsními štíty ulepkaných hospod
Hledal vlídného slova
Oknem vlétal do podniků různé kvality a cenové kategorie
Brousil pod nohama štamgastům i náhodným hostům
Jednou či dvakrát se sám postaral o všeobecnou zábavu
To když přistál v pivu starého Brázdila
Na tom by tolik srandy nebylo
Kdyby chvilku před tím starý Brázdil
V potu tváře a za mohutné gestikulace
Nelíčil hospodě svou věštbu od kartářky
Která zněla:
Do piva vam spadne list, něgdy brzo, tady to vidim. Pak si rychle běžte fsadit sportku. Ale rychle. Ať vam to nigdo nevyfoukne. Karty sou na vašej straně. Budete bohatej. To vam povidám.
Když starý Brázdil viděl
Jak mu lístek pomalu usedá do pivní pěny
Na místě to s ním seklo
Hospoda se svíjela smíchy
Až se půllitr i s lístkem vylil
Ven na chodník
A tak to bylo vždycky
Pokaždé lístek vylili, vymetli, vypláchli…
…
„…nejsem vopruz. Jen se rád dobře najím.“
„Pane, toto je už sedmé jídlo, které vracíte. Kuchaři začínají být rozmrzelí.“
Na prostírání před dobře oblečeným
A zřejmě vysoce postaveným mužem
Ležel talíř tetelící se hrůzou
Šest jeho předchůdců bylo rozdrceno o podlahu
A ani s ním to teď nevypadalo dobře
„Ty brambory jsou zkrátka chudé. Maso dobrý, omáčka taky, tatarka z pytlíku, ale budiž. Ale ty brambory. Taková nuda. Hlízy – sucho jak v krku. Cibule je zachraňuje poněkud marně.“ Hřímal muž
„Takto to ovšem stojí v jídelním lístku. Dostal jste přesně to, co jste si objednal.“
„Nic víc, nic míň, viďte.“
Pingl se ušklíbl na důkaz rozvíjející se netrpělivosti
S takovými zákazníky je kříž
Dobře oblečený muž prudce vstal
Popadl strachy zcepenělý talíř
Zdvihl ho nad hlavu a zařval:
„A víte co? Tohle je naposled, co u vás večeřím. Kdo kdy viděl, aby kuchaři tak tristně scházel smysl pro zábavu s jídlem!“
A už už se chystal prásknout talířem o zem
Když tu se oknem vhoupl do místnosti lístek
A dosedl přímo do středu
Úhledné hromádky šťouchaných brambor
V tu ránu vysvitlo slunce
A na okamžik ponořilo celý výjev
Do příchuti nadpochopitelné komplexnosti
„Óóóóó!“ Zahučel muž spokojeně
„To je jiná – o moc zábavnější.“
Položil talíř na stůl
A dal se s chutí do jídla
Lístek si nechal nakonec
A kdyby mu tenkrát tolik nechutnalo
Možná by si všiml právě příchozího starce
Jak odkládá klobouk na věšák
A už od dveří volá na pingla:
„To nejlepčí víno a nešetřte lihem!“
Hádáte správně
Byl to novopečený lord Brázdil
+420 739 306 733
Komentáře