Volíš Losnu nebo Mažňáka?

Tak je to tady dámy a pánové. Máme tu velké finále a poté, co se všichni vzpamatovali z toho, že první kolo dopadlo přesně tak jak všichni předpokládali, stále se probouzíme do poznání, jak jedinečný zápas to tu máme vlastně před sebou.

Na jedné straně Mažňák, jež drží Stínadla pevně v rukou již pět let a na druhé straně po dlouhých diskuzích odpůrci Mažňáka vybraný vyzývající Losna. Od té doby co nám umřel otec Foglar se nám na obou kandidátech významě podepsal zub času, ale oba jsou vyvonění a namotivovaní jak to jenom jde, abychom se na ně vůbec vydrželi tak dlouho dívat a chtěli jít ještě dnes nebo zítra k Urnám.

Oba vyvolení Češi, pardon Vontové, se nám nyní utkali v debatním klání na dvou ze stínadelských náměstíček. Mažňák se nám po dlouhé době odhodlal ukázat mimo zdi svého Velkovontského sídla, či mimo důmyslně koordinované setkání se svými příznivci a trochu nesmělý ale dychtivý Losna se konečně dočkal přímé konfrontace s někdy až příliš smělým Mažňákem.

V první debatě všichni účastníci a především obecenstvo byly tak nadržení se vyjádřit a tak přeplnění svými emocemi, že z debatního klání se obratem stala estrádní reality show, které se vyrovnal snad jen slavný Kotel Michaely Jílkové. Kandidáti skákali jeden druhému do řeči, kotel diváků vřel, že nebylo slyšet, co kdo říká a do toho se občas zoufale neúspěšně snažil zaštěkat moderátor Voříšek – no jo, tak holt neměl zkoušet moderovat pro Primu vzorek národa vtěsnaný do stylu zábavních superstar show. Se pak divil, že se mu všichni ti Vontové tak utrhli ze řetězu...

V druhé debatě už šlo mnohem lépe sledovat s kým máme vlastně tu čest. Světlana předvedla moderátorskou královnu, že by se jí snad ani Drtinka nevyrovnala a udržela na uzdě jak vychovanější obecenstvo tak oba naše finální kandidáty na post Velkého Vonta. Ta žena dodala oné občas stále směšné diskuzi úroveň s takovou grácií, že bylo chvílemi těžké se nezamilovat a sledovat tu nudnou politiku.

Naštěstí, abychom se u celého toho klání už neunudili k smrti, Mažňák a Losna si po prvním kole dva týdny před hlavní volbou vyměnili role.

Z demagoga se sklonem k hulvátsví a zábavě na účet druhých se nám stal hodný moudrý dědeček, který se trochu mění v loutku Spejbla jak ve vnější formě, tak ve vnitřním významu loutky, která je sice vážená a zároveň zábavná, ale jak nakonec může být vážená divadelní loutka, která není zas tak úplně pánem svého života. Ale jelikož jsme teď všichni svědci velikého divadla, které se nám ve Stínadlech odehrává, máme na druhé straně divadelní scény hyperkorektního až nudného Losnu. Losna dlouho ukazoval všem jak je klidně moudrý, až často člověk u jeho poslechu usínal, jako má ve zvyku usínat v poslanecké lavici kandidát, který si to s Mažňákem rozdal před pěti lety. Jenže tomu byl po prvním kole konec!! Losna si strhl mírumilovnou tvář (možná ji právě půjčil Mažňákovi! Kdo ví?) přebral opratě své kampaně a rozhodl se pokusit ukázat nám snad konečně nějaké ty koule. A tak se opravdu pokusil, ale jestli dokázal lidem v sobě ukázat hrdinu, po kterém Vontové skrytě touží ukáže až volba samotná.

Pro některé Vonty je zkrátka představa hrdiny bližší moudře znějícímu demagogovi, který dokáže svou obratnou manipulaci s fakty úchvatně smíchat s promarněným talentem geniálního komika, než politickému začátečníkovi se vzorem v Mirku Dušínovi. Nu což. Dnes je demagogie moderní jako byla vždy. Pro Mažňákovy stoupence z donucení zas představuje Losna těžko důvěryhodnou loutku Hurvínka po 60 letech. A určitě byly momenty Losnovy nervozity, opakování se a pomalosti, kdy se jim nešlo úplně divit.

Holt ano. My Vontové hledáme v prezidentech hrdiny. Chceme vidět nějakou výraznou charakterovou vlastnost, která pro nás něco udělá a můžeme je pak nekriticky zbožňovat.

Tatíček dal lidem před 100 lety Republiku, Dramatik dal lidem ikonu prezidenta, který zase udělal České a tehdy i Slovenské Vonty „Famous Again“. Lidé chtějí hrdiny, kteří budou nepřehlédnutelní ať už je to jakkoliv. Vlastně i Ekonom se proslavil svou neohrožeností ať už při odmítání podpisů, trpělivém vysvětlování, že nepopírá globální oteplování, ale jenom nemá rád Ala Gora, nebo při bohorovném narcistickém výkonu „tak tohle pero se mi líbí, to si beru s sebou,“ před kamerami celého světa.

Mažňák zas dokáže vyrazit dech svou odzbrojující bezprostředností přechytrého pantáty z Vysočiny. Taková kategorie: intelektuální lidový hrdina občas až na krev. A v čem dokáže být hrdina Losna? To se možná ukáže jedině, když vyhraje souboj.

Takže kdo je pro nás ten pravý hrdina tentokrát? Komu se tedy vlastně líbí slušňák Losna a kdo snad stále obdivuje neurvalého Mažňáka. Na první poslech předvolebního šumu kolem stínadelských nároží to vypadá, že vlastně nikomu se nelíbí ani jeden. Jaký to paradox demokracie, že se nám do finále dostali tak těžko volitelní kandidáti...

Holt maximalizace svobody výběru v podobě přímé volby přináší i svá úskalí. Je to tak třošičku něco jako, když jste v 90. roce poprvé přejeli hranici a vlezli s bandu kamarádů do prvního supermarketu, kde nejenže neměli jen ten jeden jediný druh jahodového jogurtu u kterého se nemuselo přemýšlet jestli je dobrý, protože jiný nebyl, ale dokonce jich měli tolik, že z toho oči přecházely. Jenže v kapse už jste měli jen posledních pár mincí z našetřených západoněmeckých marek a mohli si koupit jenom JEDEN JEDINÝ. A tak jste v té náhlé svobodě výběru najednou skončili u dvou posledních kandidátů a nebyli si najednou jistí jestli jeden z těch vyřazených nebyl lepší.

Volba se nám tedy částečně zvrhává v typickou antivolbu, kdy část Vontů bude volit Mažňáka, i když je Mažňák štve, jen aby nebyl zvolen Losna, kterému nedůvěřují. A stejně tak část Vontů, kterým se možná ne úplně zamlouvá Losna, bude Losnu volit, protože z představy dalších pěti let s Mažňákem je velmi nepříjemně šimrá v žaludku, občas se žaludek až rozhoupe.

Tak teda věříš v Losnu nebo v Mažňáka? Žádný Bahňák už možný není.

V každém případě nám volba zas poodhalila jak rozdílné vontské charaktery nám tu pospolu žijí. Ale to je možná ještě důležitější než volba samotná. Nemyslíte? Aby se nám tu spolu lépe žilo ať už si Mažňák s Losnou říkají co chtějí. Takže pozor pozor, jděte volit a hoďte to tam, komu Vám Vaše srdce poradí... ale neberte to tak vážně a nezapomeňte si pak podat ruku s těmi co volili toho, kterého jako Velkého Vonta třeba i fakt hodně nechcete.

Pozn.: Na Foglarovi jsem kdysi v chlapeckém věku vyrostl a proto chci říct, že věřím, že by pan Foglar pochopil, že jsem použil motiv části jeho geniálně dobrodružného příběhu. Ideál jeho příběhů je o tom, že pravda, čestnost a přátelství je něco, čeho je třeba se alespoň vnitřně držet i když kolem zrovna na chvíli vítězí opak těchto ctností, které nás odlišují od ostatních živočišných druhů a dělají z nás Lidi.