Podzim se vkrádá do mé duše,
zní to tak trochu suše,
jde z toho trochu chlad,
po troše tepla hlad,
je to jako by tuhla uvnitř míza,
až jsem z toho ohlý jak naše bříza,
jak by někdo zpomalil moje kroky,
možná též proudů myšlenek toky,
možná i radost se s chladem ztrácí,
jak dřív se slunce večer kácí,
jak mokrá rosa po ránu studí,
najednou hůř se toho rána budí,
najednou ven už se zas tolik nechce,
přejít z nitra do venku, nejde tak lehce,
venku to vychladá, všechno se mění,
vnitř mě přepadá nostalgické snění,
podzim však nese bystrý vzduch,
ve kterém jiskří svěží duch.
Podzim mi dává vážit si léta,
to byla, vidím teď, poslední věta.
+420 731 624 241
Komentáře