Každý obrázek symbolizuje jeden rok na mém gymnáziu. Čtyřka je takové magické číslo, co se v mém projektu objevuje hned několikrát. Co se obrázků týče, nebudu vám tady popisovat vše do podrobností, to byste to měli moc jednoduché. Ale proč zrovna tohle? Jednoduše to bylo to první, co mě napadlo, ale čím víc jsem nad tím přemýšlel, zjišťoval jsem, že je to jediná správná volba. Koho střední škola vůbec nepoznamenala, koho neposunula dál? Kdo se tam o sobě nedozvěděl spoustu nových pravd, nepoznal spoustu nových lidí, nevyzkoušel plno nových věcí, nenašel si první brigádu, něco nového se nenaučil... a najednou je to všechno pryč. Já si však ty roky chci zachovat a udělal jsem to takhle.

Prvák.

Ruka. Na kresbě je zajímavé, že se dá interpretovat jinak z každé strany. Ani já sám nevím, jaká strana je ta „správná“, a možná to je dobře... Trochu zmatené? A přece tak jednoduché. Sálá z toho pocit neznáma. Něčeho nového. A i když to něco máme na dosah ruky, uděláme tu chybu? Necháme, aby nás to poznamenalo? To všechno se pozná, až to zkusíme.

Něco jsem si vzal →

Něčeho jsem se vzdal ←

Něco jsem chtěl ↑

Něčemu (nebo někomu) jsem propadl ↓

Ale o co jde? Přemýšlejte, každý si tento obrázek může interpretovat podle sebe.

Druhák.

Vítejte v mé hlavě. Obrázek je symbolem druháku, protože se tam toho hodně děje a člověk ve druhém ročníku na střední škole spoustu věcí vyzkouší, že? Je to jednoduše takový mix nálad, dojmů a zkušeností. Schválně, jak na vás působí jednotlivé části? Tenhle obrázek by mohl teoreticky znázorňovat i třeťák, ale nevystihuje následující ročník stejně tak dobře - najdete, co spojuje tento obrázek a obrázek třetí? Druhák je nakreslený ve stylu zentangle, což funguje na principu toho, že si člověk rozvrhne papír na části, které následně zaplňuje různými vzory. Pro tuto tvorbu je důležité moc nepřemýšlet a nechat podvědomí, aby si kreslilo, co chce. No a když je to hotovo, je čas si obrázek prohlédnout a ptát se proč. Proč jsem použil tolik barev, proč jsem kreslil trojúhelníky? Proč, proč, proč... Člověk si tak retrospektivně uvědomí, co se mu odehrává v hlavě a díky této činnosti má možnost si to všechno uspořádat.

Třeťák.

Strom. Trochu depresivní? To je dobře. Stojí tam možná sám a bez listů, ale pořád stojí. Listy nemá, ale ví, že znovu narostou. Už jenom to uvědomění mu dodává odvahu růst dál. Stejně jako zima mu shodí listy, deprese vám shodí náladu, všechno se to ale časem vrátí a vy budete mít ty nejzelenější listy ze všech. Stojí důstojně a lpí na tom kousku půdy, který mu zůstal. Zapustil kořeny tak hluboko, že se stal součástí země. Ta se ale nestala součástí něj. Snaží se s tím smířit. Ví, že to není možné, ale bohužel už je příliš pozdě kořeny vytáhnout, a tak tam zůstane napořád. Tato kresba je nejstarší ze všech čtyř a vznikla naprostou náhodou, protože jsem chtěl vyzkoušet bílou barvu na tmavý podklad a tohle byl můj první pokus bez jakéhokoliv tutoriálu.

Čtvrťák.

Zdání klame. I když se může zdát, že je vesmír klidný, děje se tam víc věcí, než si můžeme vůbec představit. Viděli jste Matrix? Pamatujete si kabely (v tomto případě trubky), které vedou do zdroje? Tak přesně tím jsem se nechal inspirovat. Je to energie, je to FLOW – přesně ten pocit, který zažijete, když děláte něco, co vás baví a nevnímáte ostatní stimuly, jako je hlad, únava nebo třeba pojem o čase. Vesmír představuje energii, trubky ji usměrňují a pak se uvolní. Je důležité vědět, do čeho chcete svoji energii investovat a kam ji vypustit a kolik jí vypustit... Pokud na to přijdete, budete muset překonat nějaké překážky a jít si za svým. Ve čtvrťáku je totiž důležité uvědomit si, čím byste se chtěli zabývat, abyste si vybrali správnou vejšku. Stejně jako vesmír, jsou i naše možnosti neprozkoumané, takže je třeba zkoušet, zkoušet, zkoušet.