Bazil si ještě naposledy pečlivě přežehlil puky tak, aby byly ostré jako břitva a odložil žehličku
Obratně kalhoty složil a zamířil ke skříni
odkud vytáhl starou zaprášenou láhev
Poté láhev postavil na žehlící prkno
a jemně jí otřel nažehleným pukem
tak aby z láhve setřel co nejvíc prachu
Bazil nechápal jak to, že je láhev pokaždé tak zaprášená
Ozval se sten a škrabot
Z hrdla vytryskl sloup kouře
a jakmile se zvuky i kouř rozptýlil
uviděl Bazil před sebou trčet z láhve obří meruňku
„Co si dnes ráčíte přát, můj pane?“ Zeptala se
„Dnes to nebude nic hmotného charakteru.“ Děl Bazil „Dnes mi jde o jednu informaci.“
„Copak vy nemáte internet, můj pane?“
„Ale jdi. Volám tě snad někdy pro nic za nic? Ne. Tak nekušni. Jde o tohle: Vždycky mě totiž zajímalo, jak to vypadá, když vy meruňky serete.“
Meruňka chvíli mlčela a pak promluvila „Jak jste, můj pane, přišel na to, že my meruňky sereme?“
„Vypadáte jako prdele, tak koho by to nenapadlo? Pověz, je to mé přání!“
Meruňka se chvíli ošívala na láhvi a pak zakoktala „No, je to jednoduché, podobné jako u lidí. Sám jste správně podotknul, že vypadáme jako prdele. To nám velmi usnadňuje práci.“
„A to máte v těch svých láhvích nějaké toalety, nebo něco na ten způsob?“
„Dá se říci, že ano.“ Řekla meruňka rozpačitě
„Tak mluv.“ Ponoukl ji Bazil
„Víte, můj pane, ono se vám to nebude tak úplně zamlouvat.“
„No a? Nepotřebuju zamlouvat, potřebuju vědět!“
„Tak dobrá.“ Začala meruňka „Láhev, ve které žijeme je naše součást, jistý krunýř nebo ulita. Kdybyste mě snědl, láhev by zvadla a proměnila se v obyčejný kompost. Jsme fyziologicky spjaty. A tak když se uvnitř vyseru, láhev to všecko vstřebá.“
Bazil, zabrán do nepříjemného tušení, štěkl „A jak sere ta láhev?“
„Ta nesere.“ Řekla meruňka rozechvěle
„Nelži, někam se to podít musí.“
„No...“
„Mluv!“
„Ona to vždycky vypotí.“
„Vypotí?“ Bazil zbledl „Proboha... mé puky!“
+420 739 306 733
Komentáře