Věřím, že nevěříme

***

Někdy to smrdí na kraji debaty u třetího piva a facebookový rozepře na miliontej komentář,

že lidi nevěřej,

nevěřej, nedůvěřujou,

lidem, co jsou moc lidský,

vládám, co vládujou,

politikům, autobusákům, sousedovi i světu,

přítelkyni, co přišla pozdě domu s divnejma vočima,

strejcovi co volí stranu X a tetce co Y,

nevěřej kostelům a prodavačům nefungujících luxů,

nevěřej gayům a lesbám, že jsou gayové a lesby,

nevěřej depresantům deprese,

a obsesivním obsese,

nevěřej internetům a ani televizím,

nevěřej sekané za půl ceny,

pornu ve kterym se okatě heká,

arabům, který jsou moc arabský,

moc černejm černochům a moc divnejm bělochům,

muslimům, čechům a nakonec ani těm polákům, protože ty zas věřej moc,

nevěřej svý kočce, že neshodila vázu,

a ani děcku, že nerozbilo výlohu, protože pláče a má míč,

parchant malej,

nevěřej, že zejtřek skončí jinak než včerejšek,

a nevěřej sami sobě, že zejtra už nepudou pít,

a že si nezapálej…

Člověk by se k tomu přidal,

je to lákavý a mlsný, spolkne to hned,

v těch všech informacích, lidech, názorech a věcech,

a vždy když zabředne v té jobovské močůvce,

nezbývá než začít z druhé strany.

Věřím v padající listí,

věřím v ten tři hodiny jedoucí autobus, ve kterém spím, že mě doveze na to malé správné místo,

věřím v kachničky ke koupání,

věřím ve svého zubaře

a v to, že jahody v ledničce ještě den vydrží,

věřím v diskusi a dialog,

věřím v demokracii a svobodu snad jako nikdy před tím,

věřím, že rozjeté pětikoruny na kolejích nevykolejí vlak,

věřím v klukoviny a holkoviny,

věřím, že moje letadlo doletí a já ucítím ten drnc při přistávání,

věřím, že jak o světě člověk přemýšlí, tak jej i prožívá,

věřím, že quich v troubě už se dopekl a bude lidem chutnat,

věřím v běhání v parku a v to, že psi mají radost, když jim člověk hodí míček,

věřím v tučňačí deprese a věřím vegetariánům i když se mi občas nechce,

věřím malým lidem velké problémy a velkým lidem taktéž,

věřím, že i politici občas pláčí nebo plakali,

věřím v Evropu,

věřím v nekonečnou zajímavost vždy proměňující se oblohy,

věřím poštovním známkám, že mé dopisy dojdou,

věřím Bárám, Luckám, Markétám, Giselám a všem ženám, že mě občas mají rády, i když to tak nemusí vypadat,

věřím v pravdivost stisku ruky,

věřím hladovým hlad a ustaraným starost,

věřím lidem, kteří mi pomáhají s kufrem,

věřím, že jsme všichni zranitelní, unavení a uondaní a že toho všichni máme sem tam dost,

věřím, že občas něco rozbít může být krásné,

anebo zalhat, trochu, nebo něco ukrást – bonbón, čokoládu,

věřím, že ještě párkrát uvidím své přátele,

věřím v lásku, která nedluží, zraňuje málo a dává hodně,

věřím, že to táta rozbil tu žaluzii,

věřím, že zubní pasta opravdu pomáhá čistit mé zuby,

věřím, že škola mi bude k něčemu,

věřím, že babička letos opět upeče krůtu a my se všichni sejdeme,

věřím v její oči,

věřím lidskému hlasu,

věřím lidem,

věřím, že každý někdy něčemu a někomu nevěří,

a věřím, že to zvládneme i když si tady a teď navzájem nedůvěřujeme a nevěříme,

věřím vaší nevíře, vy věřte té mé, nic víc není nyní potřeba…

Věřím…