Sluje Daniel Wagner, wágus a wagabund, co se občas umyje a má někoho rád. Z dortových svíček se mu letos udělalo špatně, neb jich snědl dvaatřicet. Hledá smysl na stejnojmenně přezdívané fakultě a je psychologicky hýčkán na PVŠPS. Lidem všelikým je shledáván za blázna, avšak tvrdí, že jím je tak nějak radostně a pro sebe, což mu mnozí nevěří. Trumpeťaří a moc mu to nejde, píše a moc mu to nejde, vaří a moc mu to nejde. Jíst mu jde. Občas se usmívá od ucha k uchu. Dělá, že má rád marmeládu, a zatím mu to lidi žerou. Má rád čimčarára dívky, ale i cukrkandl, pšt a chrum brum, tak nějak všeliké ty krásné varianty. Miluje sdílení momentů a někdy se mu podaří, že jsou zajímavé. Rád čte své výplody na autorských čteních a v poslední době svými texty trápí i lidi upoutané na lůžko v domově důchodců. Když ho lidé musí číst či poslouchat, culí se. Flog.cz mu přijde zvláštní, ale když hejbe šipkou na monitoru, vybarvujou se tam obrázky a to mu přijde celkem fajn. Dodejme už jen, že psaní je pro něj úžasné, až libidózní. Trochu si s písmenky blbne a občas si jimi dělá terapii. Fň, šmů a bagr!