O panu C.

Ptali se ho vždy každý večer. Mlčel. Stále stejný neproniknutelný výraz. Možná, kdyby se ho ptali ráno, nebo snad odpoledne! – odpověděl by. Ptali se ho vždy každý večer. Čekal. Stále stejný přízrak, propadlé oči, vyhublé tváře, dlouhé bledé prsty. Možná, kdyby mu dali najíst, nebo snad napít! – odpověděl by. Ptali se ho vždy každý večer. Nevnímal. Možná, kdyby mu vysvětlili, jak je to pro ně důležité, nebo snad dokonce existenční! – odpověděl by. Ptali se ho vždy každý večer. Neposlouchali. Možná, že kdyby viděli jeho oči, slyšeli jeho povzdechy, nebo kdyby vnímali jeho skleslé pohyby – odpověděl by. Ptali se ho vždy každý večer. Nehledali. Možná, že kdyby znali jeho příběh, jeho osud, nebo snad kdyby ptali se na jeho rodinu – odpověděl by. Ptali se ho vždy každý večer. Chtěli. Možná, že kdyby nebyli tak hladoví, tak lační po něčím životě, nebo snad po prosté exekuci – odpověděl by.

Ráno byl pan C. popraven. Hodinu před exekucí měl možnost jakéhokoli přání. Přál si být zastřelen. Pověsili ho. Možná, kdyby si přál být pověšen, nebo snad utopen – zastřelili by ho. Ráno byl pan C. popraven. Nikdo tomu nevěřil, všichni považovali pana C. za příliš počestného, než aby mohl být takto popraven. Většina lidí se svorně shodla na tom, že popraven byl pan K., a basta! Ráno byl pan C. popraven. Při exekuci mu nebyl zlámán vaz a tak se ještě asi dvacet minut dusil. Někteří míní, že je to nesmysl, pan C. byl až moc pobožný, než aby mu Bůh takové utrpení nadělil. Všichni se shodli na tom, že pokud to vůbec pan C. byl, byl zastřelen.

Večer pana C. pohřbívali. Jelikož se nevešel do dětské rakve, která přebývala a nebyla k užitku, uřízli mu nohy. Pan C. byl obuvník a švec. Hrobník se pousmál nad svým úkolem. Večer pana C. pohřbívali. Na jeho pohřeb nikdo nepřišel. Alespoň to tvrdili všichni příchozí ve strachu, že by je snad někdo pomluvil. Pan C. byl vážená osoba. Pes po něm občas štěkl. Večer pana C. pohřbívali. Měl ženu a dvě děti, všichni zemřeli na zápal plic. Pan C. byl rodinný typ. Nebyl pohřben do rodinné hrobky v obavě, že by snad někoho tento akt pohoršil.

Nikdy nikdo nepřišel na to, proč pan C. takový hrůzný zločin spáchal. Všeobecně se však mínilo, že to bylo z chvilkového rozčílení či snad rozmaru. Pan C. občas vypěnil. Pivo pil rád. Nikdy nikdo nepřišel na to, jak pan C. takový hrůzný zločin spáchal. Avšak mnozí soudili, že coby švec měl k dispozici mnohé nástroje. Navíc rád pracoval na zahrádce. Vůbec pracoval se samým nebezpečím. Umění měl rád. Nikdy nikdo nepřišel na to, co pan C. vlastně spáchal. Ale kdekdo si byl jistý, že ať to bylo, co to bylo, bylo to hrůzné a ošklivé a trest, ať už byl zločin jakýkoli, byl velmi shovívavý.

Pan C. se jednou narodil a jednou byl popraven. Tak to má být, soudili lidé, a žili dál, protože tak se to vždy dělávalo. A kdyby se jich snad někdo někdy ptal. Mlčeli by.