Život se po čase do mě snaží řezat břitvou
Hází klacky pod nohy a vztek mi do žil hustí
Zkouším všechno, nejde nic, čekám až se pustí
Čemuž strasti brání se, sotva jak se chytnou
Už se zase ocitám před životní bitvou
Hrdé srdce rytíře ve stříbrné zbroji
Jenže i v tom brnění jsem člověk, co se bojí
Cítím jak mnou prochází i šípy, co se vyhnou
Připomínáš malou myšku před vědeckou pitvou
Rozhlížíš se, přemítáš, jen marně hledáš družku
Ode dneška potkáme se jenom na Tvém lůžku
A spolu se budem bát té chvíle, kdy Tě vypnou
Komentáře