Spala

Spala. Na velké posteli povalovaly se nejrůznější polštáře. Červené, zelené, bílé, s ornamenty, se zvířaty, s hloupostmi. Na zemi válelo se její oblečení. Ponožky, trička, podprsenky. Občas mezi tím vším vykoukl obal od čaje či sušenky. Spala. Na nočním stolku válely se knížky, převážně s hloupostmi uvnitř, které ani ona sama nečetla, ale raději je měla blízko u sebe, aby věděla, že jsou to hlouposti. Vedle nich stál ještě hrneček se zázvorem na dně. Kdysi tam možná býval med. Spala. Oči měla poklidně zavřené. Mírně a tak nějak vlastně roztomile si slintala na polštář. Měla pozici jakéhosi šaolinského bojovníka, který právě, ve svých zuřivých výpadech k nebesům, zaníceně medituje. Nožky jí roztomile vykukovaly zpod peřin a na nehtících měla mírně sedřený výrazný fialový lak. Ručky byly drobné a občas zapluly pod velký polštář. Spala. A ten někdo, kdo s ní bydlel, se někde zdržel, na nákupu, v práci, na snídani, při hovoru, co já vím? Ale zkrátka se nedostavil, nebouchl hlasitě dveřmi, nehodil klíče ke klíčům do košíku a nešramotil v kuchyni. Spala. A veselé slunko, které se kol jedenácté zdárně a odhodlaně opřelo i do jejích oken, zdárně pozdravily nedávno koupené žaluzie. „Jak se máš, Slunko?“ „Náramně! Jak se máte, Žaluzie?“ „Útulně a prohřátě.“ Spala. A kocour, který jí tak rád budil, když prolezl mírně pootevřenými dveřmi, v noci ponocoval a teď spinkal na balkóně a vyhříval svůj kožich na sluníčku. Spala. A ti prodavači mléka, kteří zde vždy v tento den hulákali a prodávali své výrobky, se někde zapomněli, nebo je někdo, za to jejich hulákání, zastřelil. Ať tak či tak, dnes zde nehulákali. Spala. Večer pila jenom trochu a dala si něco malého na zub, takže v bříšku měla příjemně. Vánek pofukoval onou škvírou mezi dveřmi a v pokoji bylo to pravé útulno. Spala. A ta kamarádka, co občas prudí už okolo desáté, že se někde opila a něco ztropila, dnes zřejmě prudila někoho jiného. Spala. Ulicí se neproháněla auta, ani lidé, všichni už byli v práci, anebo ve škole a maminky s dětmi vyrazily, neb bylo hezky, kamsi do parku či do zoo. Spala. Měla krásnou tvář a krásné sny, které brzy zapomene, neb jí neprobudí a hezky se rozplynou do ztracena. Spala. A v lednici na ní čekaly jahody, čokoláda a něco jen tak na ohřátí. Byla v bytě sama a celý ho dnes měla jen a jen pro sebe. Mírně se převalila a zachumlala hlouběji do peřin. Mírně zavrněla, protáhla se a spala… ještě chvíli… ještě chvíli… a to je dobře. 

Obrázek:  http://www.magic4walls.com/