Evropa nečelí uprchlické krizi. Volím toto těžké popření, neboť zvykli jsme si používat těžká slova a zapomněli na ta lehká, mírná a klidná. Humanitární pracovníci v Adaševci či na jiných hraničních přechodech jsou pro nás paradoxně klidní. Zde se neumírá, zde se nebojuje o život, s přírodními živly, s epidemiemi, s katastrofami jako na Haiti či na Srí Lance. Je to krize, abych tak řekl evropská, klidná, která nezaplavuje, jak hlásí tisk, která nepřináší zkázu, jak tvrdí mnozí, která není krizí, která by značila konec. Má generace, nebo alespoň já za sebe to mohu říci, odvykla krizím, a snad proto je pro mě tak těžké vidět jasně všechny ty složité, těžké a vskutku krizové příběhy, které mi povídali Syřané, Iráčané či Afgánci na své cestě. Když mi povídají, že v jejich zemi nikdo nevládne, a kdo se o to pokouší, má raději celou rodinu v zahraničí, neb by mu ji unesli a povraždili. Kde na ulicích běžně leží mrtví. Kde lidé čelí výhružkám smrti a neustálému strachu o sebe i blízké. Přikyvuji, ale nevím, nerozumím. Pokud je nám v něčem tato kultura opravdu vzdálena, tak to není jejich zvyky, obyčeji, jejich lidskostí či jejich jazykem, nic z toho, je nám vzdálena svou krizí, kterou nejsme s to pochopit, pojmout či s ní soucítit.
Nečelíme zde krizi uprchlické, ale společenské. Nejsme nuceni řešit mrtvé na ulicích, neustálé výhružky, dopady bomb, nefungující a bortící se stát i veškeré instituce, nedostatek jídla a vody. Řešíme ženy, muže a děti, které téměř nikdo z nás nepotkal, nepoznal, nepromluvil s nimi. Řešíme obrazy, mýty, domněnky hrůz, místo hrůz reálných. Pokud ke krizi evropské dojde, zapříčiníme si ji my sami, nikoli lidé ze Sýrie či Afganistánu. Pouze nenávist je schopná plodit nenávist, proto jediným možným způsobem jak čelit tomuto problému je vytvářením vztahů, komunikací, vzděláním, kulturou a integrací. Prostor pro jiné řešení tu není a ani nemůže být, neboť vytvoří jen další kumulující se problémy. Možná přišlo do Evropy mnoho lidí, ale jediné, co je velkým problémem, který může poštvat davy proti sobě, je, že spolu s nimi přišlo i neúměrné a iracionální množství strachu.
Nepřichází k nám mnoho lidí v prizmatu tři čtvrtě miliardové Evropy, což nemá být bagatelizací, spíše nahrávkou na otázku, jakou Evropu zde myslíme? Jakou kulturu a jaké hodnoty? Povídal jsem zde o Balkáně a před nedávnem hleděl jsem do spisků Čapkových o Španělsku a Anglii. A jiný zas mohl by mi povídat o naturelu skandinávském, o lidech na Ukrajině či v kopcích a pláních jižní Itálie. Vždyť právě ona Evropa je Evropou ve své kulturní bohatosti a rozmanitosti. Její hodnoty stojí na francouzském hesle Svoboda, rovnost, bratrství, na křesťanské odpovědi láskou na násilí a nenávist a na humanistickém a renesančním přijetí člověka. Ale vše jsou jen šplechty z učebnic a blábolení moudrostí, kór ode mě, pokud nemají reálného podkladu. Proto jsem se rozhodl, tak jako nespočetní další, alespoň kouskem, špetkou pomoci tomu, aby to, čeho si vážím zde a kolem sebe, zůstalo zachováno a bylo předáno dál onou drobnou dobrovolnickou prací. Abych díky ní zahlédl skutečné lidi a příběhy. Nikdy neuvidíme celek, ale mediální obraz povadne, ztratí na intenzitě. Jinak bych psal, kdybych pomáhal v Řecku, jinak, kdybych byl v Rakousku, přesto drobnými střípky mohu odrážet to, co se skutečně děje.
Avšak musíme si uvědomit, že tato dobrovolnická práce není řešením, je pouze jeho prologem, je závazkem, že jsme schopni a budeme řešit tento problém dlouhodobě, humánně, nenásilně, že jsme schopni a ochotni naše západní hodnoty, naše zvyky, tradice a zákony předávat, nikoli jen uzavírat a konzervovat. Spolu s tímto závazkem neseme zodpovědnost za následky, které toto řešení přivede. Je jasné a nezpochybnitelné, že integrace a spolu s tím spojené mnohé nedorozumění bude plodit a plodí násilí, budou vznikat ghetta a růst kriminalita. Budou zde žít těžko dostupné komunity i vykořenění jedinci, kteří a které mohou a budou páchat zlo. V této situaci je každé řešení volbou toho méně hrozného. Neexistuje zázračné, čisté, pozitivní řešení, které vše uvede do původního stavu, či které vše zachrání. Ti, kteří jej proklamují, jen prohlubují nereflektovaný problém. Imigrace a integrace přivede mnoho zlého a my budeme a jsme toho součástí, spolu s tím však přivede mnoho dobrého, nejen z hlediska obohacení naší kultury a společnosti, ale také dobrého v odkazu do budoucnosti, že jsme tváří v tvář strachu a násilí nepodlehli nenávisti a snažili se řešit situaci humánně a s respektem k lidskému životu nehledě na rasu, národnost, kulturu a náboženství.
Dle mého je právě toto odkaz západního křesťanského myšlení, humanismu, osvícenství a demokracie. Rozhodnutím pomoci na hranicích pomocí krátkodobou a pomocí neřešící celkový problém, jsme se zavázali řešit tento společenský problém dlouhodobě a rozhodli jsme se mu čelit, nikoli se před ním schovávat za hranice, vojenskou sílu či nenávist. Stojí před námi problém, který teprve teď nabývá určitých kontur a bude náročný jak pro nás, tak pro nově příchozí. Evropu i celé její společenství čeká velmi dlouhá a mnohdy i bolestivá cesta a je nutné za její následky brát absolutní zodpovědnost. Také je však důležitým momentem, kdy jsme na nenávist a její hrozbu, přestali odpovídat nenávistí a strachem.
Daniel Wagner
Předchozí díly
První díl zde: http://www.flog.cz/post/?postId=262
Druhý díl zde: http://www.flog.cz/post/?postId=263
Třetí díl zde: http://www.flog.cz/post/?postId=264
+420 728 666 492
Komentáře