Dopis z tábora

Milá soudružko maminko, milý soudruhu tatínku,

Píši vám již tradičně z letního Tábora v Lánech. Letos jsem na pokoji se super klukama. Je tu Miloš, takovej náš šéf, protože je z nás nejchytřejší a je s ním náramná švanda, protože sype z rukávu pořád nějaký bonmoty. A potom je tu s náma Vráťa, sice nedodal vedoucím potvrzení o bezinfekčnosti, jako my všichni na dětském táboře, ale z nějakého důvodu to asi nějak nevadí.

Letošním tématem našeho tábora jsou indiáni. Hrozně mě baví se potírat těma rudýma barvama. Naši instruktoři pro nás vymýšlí samé dobré aktivity. Nedávno jsme si třeba dávali indiánské přezdívky! Miloš je Opilej kaktus, Vráťa je Zběsilá kobyla a na mě zbylo už jenom Brejlatá pussy. Pusyy jsem nevěděl, co je, ale Miloš mi to potom vysvětlil. Moc velkou radost jsem z toho neměl, že mi dali takovou přezdívku, ale už jsem si na to zvykl, a když na mě Miloš volá: „Poběž, ty Brejlatá kundo!“  tak si ani neumím představit, že by to bylo jinak.

Nejvíc mě bavilo, když jsme hledali poklad. Byl jsem v týmu s klukama z pokoje a náš tým se jmenoval Dementi, jelikož jak jistě víte, ve svém volném čase rád dementuji vše, co jde a vypadá to, že máme s Vráťou a Milošem podobné zájmy. Při hledání pokladu jsme si užili velká dobrodružství! Třeba když po nás jeden vesnický blázen začal házet koňské koblihy, tak jsme museli hrozně rychle utíkat. Prý se jmenuje Bureš a bydlí, představte si moji milí soudruzi rodičové, na pivovarském komínu v čapím hnízdě! Bohužel ale naše parta Dementů nakonec nic nenašla. Mapy se totiž ujal Miloš a v jednu chvíli tak blbě zafoukal vítr, jelikož byly klasicky špatné povětrnostní podmínky, až mu uletěla. Naštěstí má ale dobrou paměť a vedl nás tak, jak si to pamatoval, že ten poklad je ukryt na mapě tam vlevo dole.

Moc nás mrzelo, když jsme zjistili, že poklad vedoucí tábora ukryli úplně jinam, než byl vyznačen na mapě a kam nás Miloš celou dobu vedl. To jim neodpustím. Taky jsme jim pak s Vráťou provedli pěknou taškařici.  Ukradli jsme vedoucím všechen alkohol, který měli pro sebe schovaný, až bude klid po večerce a my budeme spát, a vylili jsme ho všechen na pískoviště na dětském hřišti hned vedle! To byla švanda, když to zjistili a druhý den to vyšetřovali a my jsme jim tvrdili, že to je jejich chyba. Jen Milošovi nebylo rozumět, jak měl plnou pusu písku, chudák asi někde upadnul.

Jídlo je tu sice dobré, ale my tři raději chodíme jinam. Na východ od našeho tábora je totiž ještě jeden, kde jsou sice ošklivější chatky a je to daleko, ale za to je tam hnusnější počasí a divný vedoucí, který ty děcka hrozně prudí a nedovolí jim žádnou zábavu. Miloš je s ním ale prý kámoš, tak se mi tam taky líbí. Příští rok mě musíte poslat právě tam!

Maminko, tatínku, soudruzi, už musím končit, protože nás čeká hra na indiánský rituální pohřeb a už teď jde náš pokoj pozdě! Zkusíme se ale vymluvit na to, že jim jdou všem špatně hodinky a jen nám ne! To bude zase sranda!

Mějte se tam u vás hezky a pozdravujte! Už se na vás těším.