Prágl 001 - See this face?

Ad

Praha, srdce Evropy. Bije vytrvale, krev proudí jeho chlopněmi a postupně okysličuje celé tělo. Příhodné.

Nové Město

Uhnul těsně, než mu horká káva stihla dopadnout na vyžehlené oblekové kalhoty a rychle začal hledat kapesník. Snad se tolik nestalo, pomyslel si, sezení velké rady se účastní poprvé, tak je trochu nervózní. Rychlými pohyby po stole se mu podařilo nahnědlou skvrnu odstranit, pomalu kapesník složil a položil na okraj stolu. Zvědavě čekal na proslov muže v čele.

Mizuki Otoroko si trpělivě míchal svůj hrnek kávy, vedle kterého ležela sklenička saké. Není příliš spokojen s prací svých společníků, není vůbec spokojen s prací svých operačních generálů. Pokud ale v místnosti sedí někdo, koho by snad z dnešního výčtu pochybení vynechal, byl by to nervózně se rozhlížející Ad s černou skvrnou na košili, kterou si před chvílí vytvořil svojí nešikovností a stále si jí nevšiml.

Ad ho umí pobavit. V paletě nájemných vrahů, vyděračů, profesionálních zápasníků a především zručných obchodníků působil jako nevinné štěňátko ztracené mezi buldoky. Kdejaký buldok se ale dopustil finální chyby, když se Adovi postavil. Jeho pohublé ruce a hloupý výraz neškodného blonďáka si často vyloženě říkal o výprask.

Tři.

Tři lidi zabil.

Tři lidi zabil jenom za včerejšek.

Jednoho umlátil těmi tenkými končetinami, které zápasníky vyloženě prosí o zlomení. Druhého uškrtil páskem od svých oblekových kalhot, proto nyní už půl hodiny zadržuje močový měchýř, aby nemusel ve svých plandavých kalhotách, které mu jen tak tak drží kolem hubeného pasu, projít kolem Mizukiho. Ten si ale jeho podivného outfitu již všiml. Třetí mu zlomil žebro, tak si s ním chvíli pohrál, než ho vyhodil z okna.

Ani o jedné z událostí se nepsalo, ani jedna událost se oficiálně nestala.

Tak jako všechny podstatné události v tomhle městě.

Ad nemá rád násilí, ale násilí má rádo jeho. Už od mala, prvního chlapa zabil v jedenácti letech. Ten zmrd si ho vyhlídl před školou, pěkného, vysokého blonďáčka. Dostat Ada do křoví těžké nebylo, ale dostat ho ven už jo – tři hodiny toho šmejda bodal kružítkem, policie ho musela od těla odtáhnout silou.

I přes všechny akce, kterých se účastnil, pokyny, které vykonal, historky, které o něm kolují, se stále objevují tací, kteří jeho schopnostem nevěří. Jak by mohl takovej ulízlej blbeček něco umět? Ad dostal do nemocnice snad víc svých kolegů než jejich konkurence.

Mizuky Ada před třemi dny dosadil jako svého nejmladšího generála, bude mít na starosti distribuci narkotik, minulého generála našli před týdnem bez hlavy. Ta jim přišla později v krabici. Kdyby alespoň vymysleli něco nového, hlavy jim chodí stejně často jako noviny.

V místnosti sedí dalších pět generálů, každý má na starosti svojí část businessu.

Porn byl vysoký chlap s nagelovanými vlasy a slunečními brýlemi, které měl zavěšené za tričko. Porn byl gay, ale nikdo si to před ním nedovolil zmínit. Ne, že by to snad tajil, nebo se za to dokonce styděl, jen všichni věděli, že ze všech lidí, kteří pro Mizukiho pracují, Porn je nejhorší. Ad vám zlomí ruku v lokti, prorazí varle nebo vykopne čelist z pantu, ale Porn to je jiná liga. Nikdo z těch, které si vzal Porn do parády v organizaci nezůstali, nikdo se nevrátil a nikdo nikdy nezmínil, co se přesně děje za dveřmi jeho kanclu. Proto nikdo neriskuje, že by si je Porn hodil do hledáčku. Porn vedl děvky a byl v tom dobrej. Jedinej, kdo se ho nebál, byly jeho děvky.

Kop má na starosti benga. Sám pro ně kdysi dělal jako tajnej, ale rychle pochopil, že love lítá většinou kolem jeho hlavy do kapes jeho nadřízených. Teď lítaj prachy do jeho kapes a občas z nich něco vypadne na policejní okresky, aby všechno bylo v klidu. Kop jako jediný v organizaci nikdy nikoho nezabil, příčí se to jeho kodexu, jak sám říká. Přeci jen věří v nějaké vyšší principy. Vypadá spíš jak IT technik organizace, strniště na tváři, hipsterskej účes a hranaté brýle. Kupodivu má ale respekt všech.

Def, obtloustlý, zarostlý a plešatý muž u okna je šéfem bezpečnosti, dohlíží, aby každá akce byla dobře chráněna před ostatními. Policajti o něm vědí a jeho lidem promíjejí vše, Kop je jeho kamarád z dětství. Dříve boxoval a byl v tom dost dobrej, ale jak se to tak občas stává, s úspěchem přichází pýcha a s ní pád. Def si trochu moc užíval života a dostal se zfetovanej do potyčky s chlupatýma, tři z nich zřídil, že leželi měsíc v nemocnici. Že by se vrátil k boxování, bylo vyloučeno, Kop ho poznal a nakonec se rozhodl pomoci mu a vzít ho pod svá křídla.

Na druhém konci stolu seděl postarší muž s šedivými vlasy a neupraveným strništěm na tváři. Jeho oči se leskly zkušeností. Paper se staral o média, žádná zmínka o organizaci, žádný reportáže a žádní čmuchalové. Je vlastně otázkou, jak Paper pracuje, zdá se, že pořád jen sedí za stolem u počítače a obepisuje lidi na facebooku. Jestli chcete někoho najít, Paper je ten pravej.

Poslední stál v rohu místnosti a nervózně koukal z okna, Stalk. Generál, který má na starosti veškerý info, co se kolem organizace objeví, kontrarozvědka. O Stalkovi se nic neví, jednou se objevil a Mizuki ho dosadil na pozici spymastera, s nikým nemluví, kromě samotného Mizukiho, přes tvář má neustále nasazenou bílou bezvýraznou masku.

V místnosti jsou pak čtyři prověření strážci, Defovi nejvěrnější. Dva vyzbrojeni uzinami a dva brokovnicemi.

Kroky.

Def pohotově šáhl pro svůj glock v kabátu, nikdo neměl být do budovy vpuštěn. Nikdo si jeho rychlého pohybu nevšiml, většina účastníků setkání dokonce kroky přeslechla, kromě Ada. Defova reakce ho upozornila, že se děje něco mimo plán. Klidně vypil zbytek své kávy.

Nyní už kroky slyšeli všichni a nervózně se otočili na vstupní dvoukřídlé dveře. Místnost byla obdélníková, bez obrazů, na jedné straně prosklená s krásným výhledem na živé centrum Prahy, ale dnes se výhledem nikdo nekochá, záclony se snaží celou schůzi schovat před zraky města. Přes celou místnost vede stůl ve tvaru elipsy obklopený generály, v čele sedí Mizuki. Ten je od dveří nejdál a hledí na ně přímo, klidně čeká, co jimi vejde dovnitř.

Dveře se otevřou pomalu, jakoby se nic nedělo, jako by snad nezvaní hosté přišli jen pozdě do hodiny ve škole. Jsou to tři muži, jeden by čekal snad celé konkurenční komando vyzbrojené automatickými puškami, ale ne, jsou to vlastně tři kluci, je jim maximálně pětadvacet.

Jen tři kluci.

Jeden, nejvíc vzadu, měří minimálně dva metry třicet, je to hora oblečená v černé adidas bundě, kterou má vyhrnutou na pažích tak, aby byly dobře vidět jeho fejkové tetovací rukávy. Na krku má náhrdelník z plastových diamantů a spodek mu tvoří volné kraťasy. Má výrazný knír a na tvářích strniště vzniklé spíše z lenosti se oholit, než záměrně. Vlasy má po stranách vyholené a vršek ulízlý do strany na lesklou patku. Oxian.

Druhý mu stojí po boku v klobouku a v černém swag tričku, na očích lenonky a tvář porostlou po stranách mírným tmavým vousem. Lenonky mu zakrývají oči, tak nikdo neví, kam se zrovna dívá. Na nohou černé kalhoty a klapavé lakýrky, které ohlásily jejich příchod. Přes triko má černou koženou bundu a v puse do půlky vyhořelou cigaretu, kterou si sám ubalil. Consiglieri Salt.

Třetí, nejmenší, výpravu vede, obličej zarostlý zrzavými vousy a vlasy chaoticky rozfoukané pod růžovou kšiltovkou. Má modré oči a v nich opilecký pohled, který prohlubuje jejich zajímavost. Na oranžové bundě s kapucí nese černý nepromokavý batoh, přenosný vak. Na nohou plandavé kalhoty, ze kterých se na řetězu z céček houpal létající talíř. Bodyguard Aňé.

Co je to za toy band?
Hlavně zbraní je pozdravily jako první.
Na takový pozdrav byli zvyklí.

Oxian došel ke zdi, opřel se o ni a založil ruce do kapes. Tetovací rukávy se mu zkrabatily na rukou. Aňé se Saltem došli blíže ke stolu, hlavně je sledovaly dále. Def však nevypadal rozrušen, snad ani překvapen jejich návštěvou. Neočekával je, když slyšel kroky, čekal problémy, ale tihle hošíci si asi jen spletli budovu, ať už je sem pustil kdokoli.

„Chceme prachy,“ pronesl rázně Salt po chvíli ticha.
Generálové se zasmáli, jen Mizuki vtip neocenil. Odhadl totiž správně, že se o vtip nejednalo. Def je asi kretén, když si myslí, že sem tyhle podivíny někdo jen tak pustil. Generál bezpečnosti roku.
„Na co?“ odvětil klidně Mizuki.
„Byznys,“ dodal Salt stroze.
Generálové se už nesmáli. Mizuki se pomalu napil svého saké a hlasitě polkl.
„Můžu poprosit?“ vstoupil do hovoru Aňé a ukázal na skleničku saké.
Mizuki si ho poměřil pohledem a neodpověděl. Asi má svoje saké rád.
„Pokud bych snad měl vydat peníze někomu mimo moji organizaci, určitě to neudělám, pokud nebudu vědět přesně, o co se jedná.“
Salt se podíval na Oxiana, který se stále opíral o zeď, ten přikývl.
„Na bejblejdy.“
Mizuki se naklonil blíže ke stolu.
„Bejblejdy?“
Ozvalo se cvaknutí, Def natáhl svůj glock. Salt na něj pomalu otočil svou tvář, oči kryté lenonkami. Pak pohled vrátil na Mizukiho.
„Bejblejdy. Základ už jsme vydělali na diablíčkách, ale bejblejdy pojedou líp.“
Generálové si vyměnili nechápavé výrazy, Ad si cizince zaujatě prohlížel. O jakých drogách mluví? Kdo jsou vůbec zač? Umí ten kokot vzadu vůbec mluvit?
„Pánové, moc se ve vašem obchodním plánu neorientuji, o čem to, kurva, mluvíte?“ převzal slovo Porn.
„Drž hubu,“ vyštěkl Mizuki a práskl do stolu.
V místnosti bylo chvíli ticho.
„Lidi si rádi hrají, děti si rády hrají, všichni si rádi hrají. Potřebujeme peníze na reklamu, na výzkum, na výrobu. Hračky jsou budoucnost.“
Generálové se začali smát. Ti kluci jedou v hračkách? To má ten vysokej vzadu plný kapsy plyšáků? Nechtěj dealovat i lízátka, když jsou u toho?
„Čtyřicet procent. Chceme dvacet mega,“ dokončil Salt nabídku.
Mizuki hleděl do jeho lesklých lenonek a snažil se najít alespoň záblesk očí toho opovážlivce.
„Dej jim ty peníze, Mizuki,“ promluvil Stalk, stále zahleděn z okna přes okraj záclony.
Mizuki znejistěl.
„Proč jsi takového názoru?“
Stalk se na něj otočil, bíla bezvýrazná maska neprozradila nic z jeho identity.
„Protože netuším, kdo jsou.“
Mizuki se zamračil a opět upřel svou pozornost na nezvanou návštěvu.
„Ne,“ pronesl nakonec.

Aňé udělal krok vpřed, rychle ho zastavila Saltova ruka.
„Chlapče, pánové tady jsou obchodníci, věřím, že najdeme společnou řeč.“
Aňé poslušně ustoupil zpět.

„A co kdybyste raději šli společně do prdele?“ vstal rychle Def a namířil svůj zlatý glock na Saltovu klidnou tvář.
„Ustřelím ti palici a nechám tady Porna ji pěkně vyšukat.“
Ustřelit Saltovi hlavu byli připraveni i jeho čtyři strážci, kteří nespustili prsty ze spouští po celou dobu jeho přítomnosti.
Salt se otočil na Oxiana. Ten opět přikývl.

Hudba k příběhu

Salt si dal hodně záležet na pohybu hlavy směrem k Defovi, protože sám Def znejistěl, když pohyb ustal. Hleděl do těch černých brýlí a viděl svůj vystrašený odraz. Vystrašený? Nikdy takhle nevypadal. Kdo je ten kluk zač? Salt klidně chytil své brýle za pravou nožičku a plynulým pohybem je sejmul z nosu, ladně složil a zastrčil za límec svého černého trika. Měl tmavé svůdné oči, všichni čekali jizvy, skleněné oko, nebo něco, co by vysvětlovalo napětí, které se kolem sundání brýlí vytvořilo. Ne, měl krásné černé oči, které ladily s jeho černým kloboukem a vousy po stranách tváře. Ladně vyňal cigaretu ze svých plných rtů, tenká slina se za ní chvíli táhla a pak se přetrhla, ne nechutně, podivně svůdně.

„See this face?“ zašeptal tak, že snad jen Def jeho slova slyšel jasně.
„This face,“ upustil cigaretu na zem, ta zajiskřila ulomenými uhlíky, „is trouble.“

Švihl rukou a z rukávu bleskovou rychlostí vyletěla železná jehla, proletěla Defovým levým okem, prorazila mozek, lebeční kost a vyletěla na druhé straně jeho hlavy, aby našla druhý cíl v linii, jednoho z brokovnicí vyzbrojených mafiánů, tomu se zabodla do krku a způsobila proražení hrtanu.

Ve stejnou sekundu se Aňé skrčil a v pohybu odepnul svůj nepromokavý vak, během další půlsekundy už v ruce držel japonský meč wakizaši, krátkou verzi katany vyráběnou stejným způsobem, určenou k bojům ve stísněných prostorách. Kolem jeho hlavy prosvištělo pět střel z uzi, jedna lízla kšilt jeho růžové čepice. Střelec najednou koukal do lesklých modrých očí z deseti centimetrů, pomalu z nich vyklouzla jemná slza a zvlčila Aňého tvář. Střelec byl skrz naskrz probodnut wakizaši a při výdechu z jeho úst vytekl potůček krve. Hlesl, když ostrá čepel opustila jeho břišní dutinu a klesl k zemi.

Výstřel, Aňé se hbitě otočil a jedním švihem odrazil všechny střely, které vyšly z brokovnice řvoucího maskulinního muže. Vyskočil na stůl, odrazil se od hlavy Kopa, který seděl v křeči, v letu se třikrát vertikálně protočil a při poslední otočce prohnal jasně se lesknoucí čepel celým tělem nepřítele, od hlavy po rozkrok. Porn se poblil ve stejnou sekundu, kdy se tělo strážce rozdělilo na dvě symetrické části a orgány se volně rozlily po podlaze.

Když se Aňé otočil na Salta, stihl už jen zahlédnout, jak svými naostřenými vyklápěcími břitvami posekal posledního ze střelců a posledním švihem prosekl jeho krční tepnu, chraplající muž se svezl zády po stěně a rukou se marně snažil krvácení zastavit, dusil se vlastní krví, která neodbytně opouštěla jeho krčící se tělo.

Deset sekund.

Deset sekund, pět mrtvých.

Přeživší si nedovolili udělat sebemenší pohyb.

Jediné, co přerušilo ticho, byl zvuk tekutiny kapající na zem. Aňé klidně, nevzrušen událostmi, kterými si nyní prošel, došel k Adovi, který se klepal na svém místě u stolu. Nohou posunul jeho židli o kousek dál.
„Ten chudák se pochcal.“
„Není první ani poslední,“ odpověděl Salt, „ostatní to zvládli líp, když nepočítám tu poblitou buznu. Ale tenhle kluk na tohle není dělanej, zechcat si kalhoty z pár střev na zemi?“
Aňé došel až k Adovi, dřepl si před něj a položil mu levou ruku na rameno, pravá volně držela jeho ostrého japonského společníka.
„Když o tomhle neřekneš mamince, necháme tě žít, co ty na to, hubenej kloučku?“ usmál se.

Horká káva mu vlítla do oka, když Ad vyplivl obsah své pusy do jeho tváře, tvrdá rána přistála na jeho nos a zlomila ho na tři části, uslyšel klapnutí vysouvacího nože, hbitě se překulil přes stůl a těsně se tím uhnul břitvě, která se do stolu zabodla a projela jím skrz naskrz.

Aňého nikdo za posledních pět let nezasáhl, jak to mohl dokázat ten hubený blonďák? Působivé. Tak působivé až si Aňé doslova vychutnával bolest v jeho nosní přepážce. Škoda, že tím to pro kluka končí, rychle vyslal obloukový sek na Adovu hlavu.

Další rána zasáhla jeho žebra, ostré prasknutí prošlo až k jeho plicím, ve vzduchu se vznášela hrst blonďatých vlasů, které Ad svým rychlým úhybem nedostal z dosahu wakizaši. Kdyby si ten kokot vzal pořádnej meč a nehrál si na hipstera s menší verzí, jejíž název stejně nikdo nezná, možná by si ušetřil protržené plíce. Ad švihem vytrhl zaseknutý nůž ze stolu, vyskočil na něj a postavil se proti zrzavému ninja pičusovi. Tak si ho v hlavě pojmenoval.
„Konečně někdo, s kým bude sranda porvat se,“ zazubil se na Aňého ve svých pochcaných kalhotech, které mu klesly pod zadek nedrženy páskem. Rychlým výpadem nejdříve odstavil zrzkovi ozbrojenou ruku a v následné piruetě se rozhodl prorazit jeho pihatý krk svým nožem, co dostal od otce, když byl ještě naživu.

Švih.

Ruka od lokte useklá dopadla před Mizukiho a chvíli sebou třepala, nakonec jí vypadl nůž z dlaně a znehybněla. Ad se s řevem svalil na stůl a chytl svou paži ve snaze zmírnit krvácení.
„Moc srandy se mnou není, když se soustředím,“ zašeptal Aňé a otřel si krev z pusy, asi má skutečně proraženou plíci, pěkná sračka. Došel až k Adovi, pozoroval jeho neúplné tělo, jak snad doufá, že se vrátí do původního stavu, jak se plácá v krvi jako v bazénku, jak bledne. Z jeho očí ukápla slza a dopadla do změti toho všeho, dopadla Adovi na čelo.
„Tahle slza je pro tebe, pláči za tvou duši, která nenašla světlo světa a musela se toulat v temnotě,“ napřáhl meč k poslední ráně.

„Pět procent a podporu každého z vás, žádný benga, žádný noviny,“ pronesl Salt.
Mizuki za celý boj, po celou dobu, nezměnil výraz. Stále hleděl stejně pyšně, stejně živě, a pokud se bál, nebylo to dáno těmto mužům, aby to na něm viděli.
„Co žádáš, bude vaše. Ale chci k tomu jeho život,“ ukázal volně prstem na Ada, který pomalu ztrácel vědomí. Umřít v pochcaných kalhotách, takhle si svůj konec nepředstavoval.
Aňé zastavil ostří těsně u Adova krku, jeho ruka se klepala. Pak promluvil.

„Život je drahý, svým majetkem ho vykoupit nedokážeš.“
„Nula procent, všechno bude vaše, splatíte půjčku a jsme si kvit, vy budete mít svoje hračky, my budeme mít svoji práci. Garance podpory, moji muži vám budou k dispozici,“ navrhl Mizuki.
Aňé se otočil na Oxiana. Ten se stále opíral ve stejné poloze, nehnul se od svého příchodu. Kolem jeho těla byly díry po střelách, ani jedna si nenašla cestu do jeho mohutného těla. Oxian tentokrát zavrtěl hlavou ze strany na stranu. Aňé se otočil zpět na Ada.
„Je mi líto,“ napřáhl svůj meč.

„Počkat!“ ozval se Mizuki.
Ruku položil na svou skleničku plnou saké. Švihem ji poslal k Aňému. Ten se usmál a pomalu skleničku zvedl, naklonil ji proti slunci a proklepal její obsah, přičichl. Saké v něm zmizelo jako by se jednalo o ranní čaj. Pak se otočil na Oxiana, ten dlouho nereagoval. Nakonec přikývl. Aňé vytáhl opasek ze svých kalhot.
„Jednou mi ho vrátíš,“ hodil opasek k Adovi, ten se ho rychle chopil a z posledních sil ho utáhl kolem svého pahýlu, kde bývala ruka. Krvácení zesláblo, hned poté upadl do bezvědomí.

„Nezapomeňte, mám slzu pro každého z vás,“ ukázal ostřím meče na každého z generálů, „tak buďte hodní kluci.“

Aňé si došel k batohu a zasunul do něj svou wakizaši, Oxian se odlepil od stěny a upravil svoje fejková tetování. Oba pomalu opustili místnost, nyní již bylo vidět, že odcházejí do chodby plné rozsekaných těl. Salt odcházel poslední, ve dveřích se zastavil a naposledy se otočil. Pomalu nasadil své lenonky, usmál se a zašeptal do vzduchu:

"See this face?"