Vážky
Vážky se vrací už i po ránu
hlasy jiných žen na majáku utichly.
Pokusy doběhnout k jednomu
z nedostižných pólů rozdvojené mysli
končí zbytečnou záští a kocovinou
poznávat vlastní gesta v cizích hovorech netěší
Vážky krouží a jejich křídla
jsou jako sirény.
A nestačí veršovat
musí se i mluvit.
Světlušky
světlušky v předvečer jara bodají žihadla když klopýtáš ulicí
pamatuješ tenkrát tahle písnička, v létě, na tomhle mostě, v týhle posteli a na louce, a ve vlaku a doma
a v tomhle baru kině hotelu mekáči a v celym tomhle nádhernym městě
který se vešlo mezi dvě náusnice a pak vybouchlo..
rytmicky klopýtáš skrz kytarový sóla, vlhký šeptání do nekonečný noci a všude jsou věže a na žádnou jsi ještě nikdy
nevylezl, jen jsi s bráníkem v ruce říkal "ty vole"
jaro se blíží a světlušky a loňský vážky a zajíčci a barevný rybičky a ježci v kempu na Sázavě dupou
a zpívaj husitský chorály který ti připomínaj že bys měl bejt na fotbale cpát se párkem ráno jít do posilky
protože jsi na vrcholu sil a jsi štastnej a svobodnej a hezkej a jde ti to ve škole a budeš inženýr a najdeš si práci
světlušky vpředvečer jara bodají žihadla do kalendářů a míchaj z dubstepovýho rytmu koktejl času
vypij ho do dna, vezmi za ruku první holku s kytičkovanou sukní
a nadechni se
Deštivý město
Když už jsme našli vchod
do podzemí deštivýho města
a rudej výstřih
křičel tmou
Na dosah ruky
ve ztracených stezkách
blíž než kdy jindy
zazněl známý tón
Tón odloučení
od spalujícího světla
a věrných vyznání
na dívčích záchodech
výkřik:
Vrať se do toho
deštivýho města!
víc už stejně nenajdeš…
City elephant
znovu sílí zvuky světel v obchoďáku
a rychlej beat elektronickej vzdychů
v bazénu plnym vlakovejch zastávek a ukrajinců
chci tě tu mít
chci abys slyšela jak lidi snaživě zívaj na svůj odraz v okně nočního vlaku
kterej se vzdaluje městu vstříc plastovejm krabicím s vyleštěnou kuchyňskou linkou
chci abys našla ten zaprášenej prapůvod svejch prapodivnejch průpovídek
prosím o prostor
na slunci pivního podtácku
prosím o prostor
v legrační kapce která jentak mimochodem upadne a je tu člověk
jsou asi prázdniny, budím se na plyšovejch medvídcích v cizím domě
a poslední co si pamatuju jsou tvoje liščí oči z minulých dimenzí tohoto týdne
nespi
poslechni si písničku o holce co se stočila sama do sebe a zbyly z ní jen dvě přivřený víčka
mžourající do žlutý obrazovky
zhasni noční vlak, venku svítá
chci tě tu mít.
Listopad 2012
listuju loňským listopadem
pohybem ruky dávám směr kouři
rozumem si přikazuji vznešený cit
listuju loňským listopadem
a pod lampou se válí loutka vlastních slov
co hledá dávno mrtvý plakáty z deštivýho města
a kolemjdoucí bodají injekční pohledy
a taky padají na kolena a prosí o hořlavý dotek
Rozumem ti přikazuju vznešenej cit
proplouváme slaďoučkou klavírní melodií, kterou umí s vážným výrazem zahrát každá druhá kočka z okna paneláku
ani letos neumím hrát jazz a nepiju čaj a nezajímá mě psychologie, nekřičím na náměstích a nezvoním klíčema
protože všichni jsou hodný a příště je zvolíme zas.
listuju dnešním ránem a poslední lístky mizí z našich vlasů
chci nevěřit staré cikánce a jejím kartám
tramvaj 54 objíždí celý svět
vyschlým dechem rozfoukávám kouř
zhasnout vypnout zadat bezpečností kód rozloučit se zamknout
listuju dnešním ránem
stačí nastoupit
+420 721 155 585
Komentáře