Včera jsem byl nucen oholit své bujné vousisko. Rašilo mi odnepaměti a vpravdě nepříjemně. Ježatý útvar vždy se tuze brání a už spoustu let jej proto nechávám žít svým vlastním životem. Ovšem nedávno mi řekli ti nahoře - shoď to do zítřka... Shodil jsem jednoho z nich do prázdnoty ze střešního okýnka, kterým se prorval jen tak tak.
Nicméně i s vraždou za zády přede mnou stále spočívá úkol vskutku nelehký. Nevlastním totiž výdobytek moderní doby - holící stroj. Uznejte, že pak se situace značně komplikuje. Řekl jsem si, že vše vyřeším elegantně...
V drogérii mi bezostyšně klidně oznámili, že halíře berou leda koňští havířové a že mám jít do pekla - alespoň tak jsem to pochopil. Mluvili totiž v jakémsi velkoměstském dialektu. Nemaje ani žiletky, zkoušel jsem téhož dne v domovské koupelně účinek na tvář nanesené pěny z tuby. Posléze zubní pasty, citronu a třicetiprocentního roztoku hydroxidu sodného. Začínalo by mít smutno z faktu, že mi na hlavě tyčí se takýto prales neboli má bradní kštice. V bezmocném vzteku náhle v nitru vzepjatém otevírám kuchyňskou přihrádku s noži, bych se alespoň probodnul a ukončil tak skunkský život, který mi bylo vést, nemohl-li jsem si dovolit a nedovolil-li mi vesmír alespoň takovou titěrnou transformaci, jakou oholení je snad bezpochyby. Leč v přihráce nenože nalezeno. Pouhý lísteček:
Prodal jsem nože, večer dostaneš pár halířů.
S láskou navždy Tvůj Otec
Ani vidina kapesného, která mne jindy těšila až do morku rachetického srdce, nijak nespasila náladu mnou mlátící o zem.
Dobrá tedy! Když to nejde po dobrém, vezmeme to po zlém. Vyšel jsem na ulici a přímo před domem vrazil do policisty. Ten třímal v ruce nekvalitní reprodukci mého obličeje. Nepoznal mne. Státní moc předpokládala, že tou dobou už budu holátkem. Díky boží prozíravosti mi ovšem křoví stále zahalovalo skorem celý ksicht.
“Musím později modlitbičkou poděkovat!” řekl si religióznější, ovšem výrazně menší (neméně však výkonný) vojenský oddíl mého bahnitého mozku.
Policista dál pátral po neexistujícím obličeji. Já však náhle naprosto nečekaně stanul před diletantským dilematem.
Oholit se?
To mne pak stihnou vykonavatelé státní moci.
Neoholit?
No to snad ani nepřipadá v úvahu.
Měl jsem kliku, protože přesně v okamžiku volby vynořil se zpoza zdi Sartre a počal mne poučovat o důležitosti veškerenstva a o tom, jak vlastně na ničem nezáleží.
Taková pohanská slova byla pro má citlivá foglarovská ouška příliš, běžel jsem tedy do centra požádat o pomoc s holením dobré pražské občany.
Spálím vousy - že ty myšlenky nepřijdou najednou, ale postupně a vždy znovu otravně klepou, jak se dožadují pozornosti. Oko mé zdravější spatřilo dokonale vyšlechtěného dandyho na rohu hned u Svobodné Evropy.
“Pane, máte oheň?”
Pln nedočkavosti nastavil jsem tvář vstříc mohutnému plamenu ze zippa. Řidiči tří policejních automobilů byli žárem natolik ozářeni, až se do sebe jejich škodovky zaklínily tak, že výsledný obrazec shůry připomínal značku Biohazard. Ovšem můj vous! Můj nenáviděný vous ne a ne chytnout. Čoudilo se z něj, to ano. Barva tmavla z jasného sena na spálenou ocel, ale i tak jediným výsledkem bylo, že k mému ohavnému zjevu přidal se i odpudivý zápach.
Nuže co... Indiáni si vousy vytrhávali. To by bylo, abych to nezkusil. Naštěstí s sebou pro všechny případy nosím tři metry lana a naštěstí se policejní vozy od sebe ještě zcela neoddělily.
Obvázal jsem pečlivě lanem obličejový porost, až vousy skřípaly, jak pevně je má ruka zaškrtila. Druhý konec špagátu jsem lodním uzlem zachytil za výfuk nejmenšího auta. Výfuk jsem radši ještě ohnul směrem vzhůr, aby celá práce nepřišla nazmar. Pak jsem se už jen jako dítě usmívaje těšil, až to fízl rozfajruje.
Motor zabručel a já úpěl na celé město nedočkavostí, až se podívám za pár minut do výlohy a vousů zkrátka nebude... Jaké bylo mé překvapení, když jsem se pak za autem smýkal ulicemi po celou noc na svém nepohodlném vodítku. Překvapilo mne, že policista na noční hlídce nemusí ani jedinkrát natankovat. Může opravdu jezdit sem a tam celou noc bez jediné známky zpomalení.
Ale vem to ďas!
+420 606 834 052
Komentáře