Možná taky patříte mezi těch pár lidí, kteří si na Facebooku nikdy nezměnili stav na „zadaný“, a pokud ano, tak Vám v tu dobu bylo třináct a po týdnu jste to opět změnili zpět, protože jste si svou lásku spletli s jeho jednovaječným dvojčetem a váš vztah toto společenské faux pas neunesl. Dobře, tak tohle bude možná jenom můj případ. Bohužel tím to u mě jen začalo. Ať má neschopnost vydržet ve vztahu déle než měsíc pramení z traumatického dětství s nadprůměrným počtem rodinných úmrtí či z mé vlastní psychické lability, zkrátka mi to nějak nevychází. Při příležitosti konce zkouškového období a nadbytku volného času, jsem se rozhodla svůj přístup trochu změnit a zkusit něco nového.
Koupila jsem si magazín pro ženy. Velmi rychle jsem však došla k názoru, že v článcích typu Nechte se píchnout, fakta a mýty o botoxu, Síla rýže či Sexy selfie, spásu nenajdu. Když už jsem začala litovat utracené padesátikoruny, našla jsem svou inspiraci v podobě aplikace sloužící k seznamování: Tindru. Autorka v jednom článku brečela nad svými neúspěšnými vztahy, Tinder označila za hipsterskou aplikaci a radši ručně napsala dopis svému bývalému příteli. Každopádně, můj odpor ke všemu, co tato zastydlá třicátnice vyzvracela na papír, mě přiměl Tinder stáhnout.
Systém jednoduchého hodnocení všech případných partnerů a partnerek dává člověku pocit podobný tomu, když hrajete automaty. Velmi rychle přesouváte adepty do kategorie „like“ nebo „nope“, a při každé shodě, kdy dojde k vzájemnému označení „like“, Vám poskočí srdíčko a Vaše ego si načechrá pírka. Během pár hodin jsem se seznámila s řádkou potencionálních partnerů různého věku, sociálního postavení, národnosti a pohlaví (komu by nelichotil zájem krásných modrookých blondýnek?). Netrvalo dlouho a souhlasila jsem s první schůzkou. Nejmenovaný gentleman se na profilu prezentoval jako sympatický vysmátý cestovatel.
Již během této první schůzky jsem získala zásadní poznatky o seznamování přes Tinder. A to především, že není čas hrát na vnitřní krásu a dávat šanci „sympaťákům“, kteří mají na profilu jednu dvě fotky z dálky, ale zajímavý popisek. Současně by se například dívky měřící 170 cm a víc (třeba já) měly zamyslet, jak moc jim záleží na výšce partnera. Možná, že na velikosti nezáleží, ale pokud má dotyčný sotva 165 cm a stehna tenčí než vaše předloktí, nejspíš vám to nebude nejpříjemnější. Nehledě na to, jak zajímavou konverzaci vedete o politice a ekologii, Vám bude na konci trapně, že za Vás platí oběd (ale zase ne tolik, abyste trvaly na rozdělení účtu), protože už ho stejně vidět nechcete.
V ještě horším případě ho uvidíte znovu a to o dost dříve, než byste čekaly. V mém případě asi tak za deset minut, po tom, co jsem se rozloučila s tím, že spěchám do práce. Možná jsem tolik nespěchala a zašla si ještě pro kávu do Starbucksu, ale i tak mě dost překvapilo, že když jsem se blížila ke kanceláři, stál před budovou onen gentleman. Náhoda? To se asi dozvím až jestli ho ještě někdy „náhodně“ potkám. Tentokrát jsem se kolem něj velmi nenápadně protáhla do dveří předstírajíc naléhavý telefonát („Ano, ano, už jdu. Jo, jo, jasný, běžim...“). Určitě si mě nevšiml.
Mé první tinder-rande možná nedopadlo nejslavněji, ale nesvalovala bych vinu na mobilní aplikaci. Přestože nejspíš přes Tinder svou životní lásku nepotkáte, máte alespoň šanci získat bizardní historku, kterou pobavíte svého stejně zoufalého kamaráda. A to mně prozatím stačí. Navíc příště to vypadá na rande v parku a krmení holubů, a kdo by takovou nabídku odmítl?
Zdroj fotografie: http://www.wired.com/wp-content/uploads/2015/11/tinder-updates-lead-1024x768.jpg
+420 214 748 364
Komentáře