Město, skici, Rozerwitcz

Báseň o dvou scházejících a rozcházejících se lidech s krátkou úvahou o Bohu

Slyším tě šeptat si:

Ty vole, zase on

Ty vole, Bože

Kyrie Eleison

Město 1

Město číhá za dalším rohem. Město je skalpovaná Marsyova kůže. Město stéká do kanálů. A když se ráno probudíš u holky, co má na nad postelí napsáno Ty a já jsme sen, cítíš, jak ti roste na zádech.

Ty a já jsme město.

Povídka

A kdyby Adam skočil z okna, skočíš taky? – ptala se matka. A doopravdy.  O pět let později si Adam vzal nějaký prášky & skočil.

Město 2

Třikrát jsme vtáhli kouř do plic

Ani jsme se nenadáli

A na rozhraní dechu

Mezi námi vyrostlo město

Skica 1

Jste dvě těla ponořená do malé noci pod dekou. A tak vdechuješ její kůži, ústa proti ústům, dech proti dechu. Rukou jí vjíždíš do vlasů, ale nahmatáš jen smutek.

Město 3

Divný město. Z nebe zde prší ptáci & déšť krákorá v korunách topolů. Divný město. Protože dům je člověk obrácený kůží naruby. Divný město. Paneláky se zde snaží osouložit nebe & silnice ovíjejí hrdlo parku. Divný město. Protože déšť se nikdy nestane ptákem. Divný město.  Lidé se zde rodí s omítkou namísto kůže & okny místo úst. Divný město. Protože v parku rostou hroby jako houby po dešti. Divný město.

Poslední hlava Herberta Rozewitcze

Má hlava se pootočila

Po své ose

Na levé polokouli

Se rozednilo

Město 3

Škrábeš se na břiše, až ti za nehty zůstanou třísky z pokácených měst. Až se ti pod nehet zabodne hodinová ručička ukazující zavírací hodinu poslední hospody.

Nestíhám

Ještě jsem nedosnídal

Večeři

A ráno ještě nedopitý

Už zvoní o hranu noci

Nestíhám

A tak jsem si nařídil budík

Na včerejší odpoledne

Město 4

Jdeš Prahou Baráky potetované grafity

Jsou to ta stejná nesmyslná slova

Ty stejné ukolébavky

Co si potmě v cizích bytech

Vrýváme do kůže

Skica 2

Ráno tě potkám, před Orlojem

Kde jak holuby

Krmíš všech dvanáct apoštolů

Prášky ze včerejší noci