Minulou středu jsem byl na fakt parádním koncertě. V Praze odehráli Against Me! asi dvouhodinový set a já jsem se vrátil domu hluchý, příšerně upocen a moje hlasivky vypadly někam na podlahu Lucerna Music Baru. Středem pozornosti celého koncertu byla frontmanka Laura Jane Grace, dovolte mi Vám o ní stručně povyprávět.
Laura Jane Grace se narodila roku 1980 do rodiny majora Thomase Gabela a měla zvláštní dětství, většinu prožila na vojenských základnách. Jako každá mladá dívka si ráda hrála s bárbínkami a fantazírovala o tom, že jednou bude jako Madonna. Laura byla ale narozdíl od většiny holek rebelka a odjakživa měla problém s autoritami, zákonem, alkoholem a drogami.
Na střední škole se zamilovala do punk rocku, začala nosit křivák a na hlavě si udělala číro. Džíny si prala zřídkakdy a ostatní lidi na škole jí měli za podivína. Stejnou víru ctil její spolužák James Bowman. Skamarádili se hned v první den školy, vrána k vráně sedá. V tomto případě to byly dvě mladé, špinavé a v budoucnu i hlučné vrány. V martenskách. Laura Jamese později přesvědčila, aby se vydal na stejnou, nejistou, leč vzrušující cestu. Hrát s Laurou v kapele – Against Me!.
Against Me! vzniklo v roce 1997 a za osmnáct let existence nabyla kapela na klubové scéně globální popularity. Velice osobní a emotivní texty se sklony k anarchistickým myšlenkám rezonovaly v srdci nejedné mladé existence tápající v životě. Šest studiových LP a statisíce prodaných kopií budiž toho důkazem. Kapela má velice přímočarou pódiovou show – vše, co se děje na pódiu, je naprosto spontánní. Jen pódiový dress code je vždy jasně daný – všichni v černém, žádně nápisy, žádná loga.
To znamená, že Laura většinou na pódiu(a i mimo něj) nosí černý top, černou podprsenku a černé džíny. Občas podprsenku vynechá, protože jí příroda v tomto směru moc nenadělila. A přesně z tohohle měla Laura od útlého věku deprese, nikdy nebyla spokojená se svým tělem. Bohužel, s jejím tělem nebylo odjakživa jen něco špatně, ve skutečnosti bylo všechno úplně naopak. Laura je totiž transsexuálka.
Původně narozená jako Tom Gabel, svojí transsexualitu skrývala až do věku 31 let, kdy udělala v květnu 2012 veřejný coming out jako transsexuální žena. Za těch 31 let se stihla dvakrát oženit a se svojí druhou manželkou má dceru.
A teď si to představte – jste frontman punk rockové kapely, punková scéna je považovaná za hodně chlapskou záležitost, Vám všichni říkají „Tome“ a dcera v předškolním věku Vám říká „Táto“. Přes třicet let žijete všemi, kromě sebe samé, vnímaná jako muž a taky, že tak vypadáte. Vy víte, že je na tom něco sakra špatně a je potřeba s tím něco udělat, ale transsexualita je pořád podstatnou částí populace vnímána jako něco výsostně divného a transsexuálové mají na sobě jako šarlatové písmeno plácnutou nálepku ‚úchyl/děvka na pozornost‘. Co se může honit vaší hlavou?
Buďto vypustíte svého kostlivce ze skříně, nebo to už nevydržíte a zabijete se.
You’ve got no cunt in your strut
You’ve got no hips to shake
And you know it’s obvious
But we can’t choose how we’re made
Coming out chce pořádné koule(obrazně řečeno), je to ale naprosto logická volba, nutná pro přežití.
Laura se změny pohlaví zhostila se ctí, ženská podoba jí sluší, s Against Me! i přes značné porodní bolesti a potencionální rozpad kapely vydala výbornou desku Transgender Dysphoria Blues, která se v textech dost nevybíravě(viz výtažek textu) věnuje pocitům ze změny pohlaví. AOL loni zveřejnilo deseti-dílný online dokument True Trans With Laura Jane Grace, který se pokouší o nahlédnutí do duše jednotlivce potýkajícího se s transsexualitou i pro běžného smrtelníka. Laura se stala punkovou vlajkonoškou boje za vlastní identitu a převálcovala všechny, kteří si myslí, že vaše pohlaví určuje to, co nosíte ve spoďárech.
Proč tenhle článek vlastně píšu? Chtěl bych ty dva, možná tři lidi, kteří si ho přečtou, pobídnout k tomu, aby se více zajímali o transgenderovou komunitu stejně tak, jako mě k tomu doslova donutila Laura Jane Grace. Strach z neznámého u nás kraluje a proto by se mělo té ‚T‘ části z LGBT komunity věnovat více pozornosti, než tomu tak doposud bylo. Vznikne tak pro všechny ztracené duše, vězněné ve špatném těle, přivětivější prostředí pro coming out. Je smůla, že transsexualita, která nemá nic společného se sexuální orientací a jde pouze o záležitost genderové identity, je považována za něco zvláštního.
Transsexuálové se postupně více objevují v popkultuře 21. století, ať už jde o herce, muzikanty, umělce, nebo dokonce pornoherce. Mnou pohla Laura, vámi možná pohne někdo jiný. Zagooglete, projeďte wikipedii, nebo si třeba pusťte True Trans. Když to chápu já, pochopí to kdokoliv jiný.
Jo, a víte, kdo režíroval Matrix?
Komentáře