Uprostřed města většinou stávají půvabné monumenty dob dávno minulých. Pokud ne, pak často právě tam nalézáme středobody tužeb mnoha z našich přátel. V centrální části, jak se odborně říká, neboli ve městě se schází mnoho lidů u opravdové nejdůležitější stavby od Napoleonových vítězných oblouků. U fotbalového stadionu.
Tam sedí kolem velikého zeleného bazénu, po jehož hladině pobíhá něco nad dvacet stěží rozeznatelných postaviček každou sobotu vyjma státních svátků. Jen velmi málo z diváků však ví, jak celý tento systém funguje. Jejich prosté mozečky se domnívají, že při sázení na výhru u sázkaře, lichváře, překupníka či mafiánského kumpána záleží na dovednostech týmů alespoň co by se za okousaný nehet vešlo. To není pravda! Vždy, když započne zápas, pod úrovní samotného hřiště, neviděn, v spletitém systému chodbiček a sálů pobíhá slon africký (známý pod přezdívkou Fixlař) a pilně dodržuje plán.
To on zajišťuje, aby zápasy dopadly podle předem dohodnutého skóre. Každý slon ví, že lidé jsou snadno ovlivnitelní, jen Fixlař si ale uvědomil, jakou výhodu mu tato skutečnost poskytuje.
Fixluje každý zápas v zemi. Ať už osobně nebo v zastoupení některým jiným savcem, který svému veliteli odevzdává vysokou provizi.
Ovšem jednou...
„Zápas se chýlí ke konci a remíza se zdá nevyhnutelná...“
Takhle to nemělo dopadnout. Fixlař běží nekonečnou chodbou, ale cíl už vidí. Je jím podzemní ukotvení pravé brankové tyče Arsenalu.
Komentátor dál vyřvává a pod oblohou se nese, že pokud jeden z týmů zvítězí, pak sám
zaměstnanec rozhlasu sní své gatě.
Blbá televize!
Fixlař sledoval živý přenos zápasu nad podzemním sídlem a zapomněl na časový posun mezi realitou a vysíláním. Proto teď nestíhá, když uhání, aby uvedl v pochod složitý a matoucně vypadající systém pák, tlačítek, táhel a motorových dvojsečných kol. Tento stoj uvede do pohybu nukleární zařízení, které pomocí nanomolekulární destabilizace záporných částic a transkompenzace v prostoru shodném s původním způsobí posun brány o tři milimetry díky vlivu Zemské rotace. Fixlař na tohle nemyslí. Snaží se jen dohnat čas, který ztratil a který mu nyní utíká o trochu rychleji než sloní mafián sám. Konec konců má již svá nejlepší léta za sebou a tak si sem tam povolí kůži kolem pasu.
Náš maličký sloní hrdina už vidí, že nemůže akci provést podle plánu. Zvolí tedy improvizaci.
Vylézá rychle jedním z únikových východů ven a dobíhá k brance, již chce posunout. Opře se kly a tlačí do vnitřní strany brankové tyče. Slonovina skorem praská pod
náporem takové síly a jejího střetu z překážkou, ovšem nakonec, skříp za skřípem, se brána posunula - a jen díky tomuto aktu odvahy obdržel Arsenal gól. Nebýt Fixlaře, mičuda by se neškodně odrazila od tyče zpět a rozhodný hvizd rozhodčího, jenž se nese vzduchem k oslavám vítězstí i prohry nyní, by zápas ukončil ve stavu remízy. Fixlař odvedl svou práci dobře. Ale kde vlastně je?
Ubohý leží v bráně, zdá se, že míč jej zranil. Ale už pomalu vstává a odchází do nory po náročné práci. A že nikomu nepřijde prazvláštní slon na hřišti? Fixlař je (stejně jako ostatní fotbaloví podvodoví sloni) neviditelný. Čas od času ovšem pravda někomu přijde na mysl. To vždy, když se fotbalová hřiště musejí znovu a opětovně přebudovávat kvůli nevyrovnaně propadlému terénu. Jinak řečeno kvůli propadlé zemi. Podívat se shora, viděli by fotbaloví fanoušci z tribun, že ve skutečnosti jde o sloní stopy.
Ale ti se nikdy nedívají.
+420 606 834 052
Komentáře