Tetování jako společností tolerované sebepoškozování?

Tetování se v naší společnosti stává stále mainstreamovější záležitostí a hranice tabu se posouvá. To může a nemusí být dobrá zpráva.

Jako mnoho dalších věcí se i tetování v průběhu let ve vnímání většiny společnosti posunulo z pozice podivného výstřelku narušených jedinců často z okraje společnosti k něčemu, co je vlastně docela v normě. Hranice se posouvá dále a málokdo vás dnes bude otevřeně soudit za ideově a politicky neutralní tetování velikosti dlaně téměř kdekoli na těle.

Je to samozřejmě příjemná změna. Inteligentní lidé mohou vyjádřit svá přesvědčení a rozhodnutí důkladně promyšlenými dílky, kreativní stvoření se zdobí svými vlastními úchvatnými výtvory, lidé se hlásí o své právo na modifikaci vlastního těla. Svět je zase o něco zajímavější.

Má to ale i stinnou stránku. Pravda je taková, že mnoho lidí (v menší míře v podstatě všichni) má davové tendence. Jako lavina se šíří nové trendy ve sportu, bydlení, oblékání... a bohužel i v tělesných modifikacích. Kdejaký hipster si dnes ve dvaceti letech nechá udělat takzvaný “rukáv” (tetování většiny paže), “protože to tak nějak mají všichni” a “protože vlastně proč ne”. O pár let později toho často lituje. Jak uvedla jedna z přispěvatelek listu The Guardian, “slovo “trvalý” ve dvaceti letech nemá potřebnou resonanci.” Sama je toho se svým celopažním modrofialovým tetováním zářným příkladem.

Nejde samozřejmě jen o hipstery a “rukávy”. Lidé si nechávají absolutně bez rozmyslu tetovat náhodné vzory či nápisy. Lítost přichází příliš pozdě a problem se přesouvá na všechny tetované. V očích společnosti totiž díky geniům, kteří si tetují (například) nadávky a loga řetězců rychlého občerstvení, tetování sice zůstává přijatelnou osobní volbou, ale dostává cejch nablblé zábavy přiožralých nezodpovědných individuí, která často vykazují známky negramotnosti. V dávných dobách, kdy tetování znamenalo určitou míru socialní izolace, lidé alespoň věděli, proč je mají. Co a proč jim obětují. Co reprezentují. Dnes se často stane, že do salonu přijde dvacetiletý hejsek a řekne, že by chtěl tetování na obličej, přičemž ale vlastně neví, co by si tak představoval.

I v dnešní době existují lidé, skupiny a společnosti, které tetování jako takové odsuzují. Nepatřím k nim. Vlastně svým způsobem obdivuji ty, kteří měli odvahu si své vytoužené, dlouho promýšlené tetování pořídit navzdory možným budoucím problemům (například v práci). Mnoho mých blízkých tetování má. Vím, že dobré tetování může člověku výrazně zlepšit život. Vím ale také, že zdaleka ne každé tetování se alespoň blíží splnění kriterií pro označení “dobrý” či “promyšlený”. Vím, že taková tetování mohou život výrazně znepříjemnit. A že si to, hlavně mezi mladými, nebezpečně málo lidí uvědomuje.

Zdroj úvodní fotografie: http://rickgenest.com/

Komentáře