A strhaný závěs,
přes který je dobře vidět plyšový slon,
jenž už neměl tu sílu udržet se a s rámusem praštil o zem,
o prkennou podlahu,
kde se plácá, jak hlemýžď v blátě,
topí, jak ryba v louži,
dusí, jako model letadélka, které se zaseklo v tekutém písku bez zbytku snahy,
vyškrábat se zpět na propadlou polici,
jedinou nezdolanou osmitisícovku
a na jejím vrcholu si vychutnat poslední tatranku,
která se ještě válí na dně batohu mezi kartáčkem na zuby, žiletkou a náhradními ponožkami,
pak už jen zanechat obal ve výšinách,
aby jako vlajka na stožáru připomínal svým barevným vzorem lidství,
ukryté v plyši malého slona ze skříně, která míří na sběrný dvůr.
Komentáře